Valkynar – Říše Krvavých Serafů

Valkynar – Říše Krvavých Serafů

Temná říše pod věčným soumrakem čtyř lun

Vzhled říše Valkynar

Valkynar je říše věčné noci, zahalená v mystické temnotě a osvětlená jen čtyřmi lunami, které se cyklicky střídají a mění samotnou podstatu krajiny. Slunce zde nikdy nevyšlo, místo něj se nad říší vznáší nekonečná obloha plná hvězd, mraků a lunárního svitu, jenž formuje životy obyvatel.

Celá říše je prodchnutá gotickou a viktoriánskou estetikou – vysoké katedrály s ostrými věžemi se tyčí k nebi, kamenné mosty se klene nad hlubokými propastmi, ulice dlážděné černým mramorem se táhnou mezi honosnými sídly a ve vzduchu je cítit vůně růží, vonných kadidel a deště na studeném kameni.

Lesy Valkynaru jsou temné a tajemné, s kmeny stromů pokrytými stříbřitým lišejníkem a listy, které září pod lunárním světlem. Jezera odrážejí oblohu v nekonečných hlubinách, zatímco mlha stoupající z jejich hladiny šeptá příběhy dávno ztracených duší.

Čtyři luny se střídají v nekonečném cyklu, každá z nich formuje svět kolem sebe a přináší vlastní atmosféru, barvy a energii. Když jedna luna slábne, na obzoru se rodí další, přebírající svou vládu nad krajinou. Tento nekončící tanec lunárních sil ovlivňuje vše od přírodních jevů až po životy obyvatel.

Cyklus čtyř lun a jejich vliv na Valkynar

Valkynarem nevládne čas v podobě dnů a nocí, ale cyklus čtyř lun, kdy se každá z nich střídá v pravidelných intervalech. Každá luna přináší nejen změnu barvy oblohy, ale i jedinečnou atmosféru, která ovlivňuje celé království.

Cyklus Černé Luny – Noctaris ("Soud lunárního stínu")

• Valkynar - Noctis

• Obloha: Černá jako inkoust, zlaté mraky a hvězdy připomínající kapky roztaveného kovu.

• Vzduch je naplněn těžkým tichem, každý šepot se zdá být hlasitý.

• Světlé tóny se vytrácí, krajina se noří do černých a zlatých odstínů.

• Stíny se prodlužují, jako by se snažily obejmout svět.

• Vodní hladiny září temným zlatým třpytem, připomínajícím dračí poklad.

• 🏰 Hrad Nyxthalun – Pevnost Černé Luny

"Soud lunárního stínu"

Hrad Nyxthalun se tyčí nad propastí zahalenou v mlze, jeho temné zdi pohlcují světlo, zatímco v rudých a fialových žilách pulsuje cosi prastarého. Monumentální goticko-viktoriánská pevnost z černého obsidiánu, červeného jaspisu a ametystu působí, jako by existovala mezi světy, občas mizela v temnotě a znovu se objevovala ve zlatém lesku lunárního svitu.

• Věže: Vysoké, štíhlé, s ostrými hroty, na nichž se lesknou groteskní sochy okřídlených tvorů. Runy vyryté do kamene slabě září temně rudým a fialovým světlem, připomínajícím krev a stíny.

• Zdi: Masivní, hladké a černé, protkané rudými a fialovými žilami. Na jejich povrchu vystupují vybledlé reliéfy bohů noci, jejichž zlaté oči jako by se třpytily v hlubinách kamene.

• Okna: Gotické vitráže, vysoké a úzké, s motivy měsíčních fází a hvězd, skrze které pronikají zlaté a purpurové odlesky. Jejich skleněná sklíčka jsou zbarvená do rudé a fialové, vrhají dlouhé pokřivené stíny na kamenné podlahy.

• Mosty: Úzké a vysoké, z černého železa s kovanými ornamenty připomínajícími spletité kořeny a dravčí spáry. Vede jimi chlad a mlha stoupající z propasti pod nimi.

• Hlavní síň: Rozlehlá, strop se ztrácí v temnotě, kde zlaté světlo slabě probleskuje jako vzdálené hvězdy. Černé sloupy s rudými a fialovými žilami se tyčí jako tiché strážkyně. Světlo třepotavých zlatých plamenů v těžkých kovových svícnech vrhá pohyblivé stíny po stěnách, kde se mihotají obrazy dávno mrtvých pánů pevnosti. Pod nohama se rozprostírá černý mramor s rudými a ametystovými prvky, které se v matném světle lesknou jako zaschlá krev.

• Zahrady: Tajuplné a podmanivě zlověstné, plné rudých, černých a fialových růží s okvětními lístky jako z hedvábí, jejichž vůně je těžká a omamná. Mezi nimi se tyčí černé stromy s větvemi pokroucenými jako pařáty, jejich listy ve fialových a karmínových odstínech se ve světle Černé Luny třpytí jako drahokamy.

Pod hradbami se rozprostírají jezírka s nehybnou černou vodou, v níž září zlaté květy jako poklady zapomenutých království.

🏰 Hlavní město: Noctevania

• Noctevania je město věčné noci, kde nebe zůstává černé jako nejhlubší propast, protkané zlatými mraky, které se pohybují pomalu a majestátně jako proudy tekutého kovu. Nad nimi se tyčí Černá Luna, obrovský temný kotouč, který nevrhá světlo, ale pohlcuje ho.

Město je vystavěné z černého kamene, s gotickými oblouky, vysokými věžemi a úzkými dlážděnými uličkami, kde každý krok může vést k tajemství nebo záhubě. Zlaté lucerny s chladným svitem osvětlují cestu těm, kdo se nechtějí ztratit v nekonečných stínech.

Hlavní místa

• Citadela Černé Luny – Nejvyšší věž města, uzavřená pevnost, jejíž masivní brány se otevírají jen těm, kdo přinášejí něco cennějšího než zlato. Uvnitř se ukrývají prastaré komnaty, kde se uchovávají zapomenuté vědomosti a zrcadla, která ukazují pravdu, kterou si nikdo nepřeje vidět.

• Katedrála Zlatého Soumraku – Místo dávného kultu, dnes již opuštěné a pohlcené temnotou. Její vitráže zobrazují padlé bytosti se zlatými slzami, které nikdy neuschnou. Říká se, že když se v chrámu někdo modlí, šeptá k němu samotná Černá Luna.

• Most Bezhvězdné noci – Dlouhý kamenný most přes řeku Nocaris, která nevypadá jako voda, ale jako pohybující se stíny. Ti, kdo se zastaví uprostřed, mohou zaslechnout ozvěny minulosti, někdy své vlastní, někdy cizí.

• Svatyně Pohlceného Slunce – Zbytky starého chrámu, kde kdysi hořelo zlaté slunce. Nyní zde hoří jen černý plamen, který nepálí, ale pohlcuje všechnu energii kolem sebe.

• Krypta Tisíce Růží – Podzemní pohřebiště šlechticů Noctevanie, kde z jejich hrobek vyrůstají černé růže. Říká se, že jejich vůně vyvolává sny o minulých životech, ale pokud se jich někdo dotkne, může ztratit vlastní identitu.

• Divadlo Stínů – Opuštěné divadlo s těžkou oponou ze zlaceného sametu, která pohlcuje každého, kdo se jí dotkne. Na jevišti se občas objeví siluety, které přehrávají tragédie, na něž se mělo zapomenout.

• Noční arkády – Skrytá tržiště pod starými podloubími, kde se dá koupit vše – od prastarých relikvií po vlastní vzpomínky a jména. Každý obchodník má svou vlastní cenu, a ne vždy ji lze zaplatit penězi.

• Zrcadlové zahrady Noctevanu – Podivné zahrady plné skleněných květů, které odrážejí obrazy těch, kdo do nich vkročí. Někteří návštěvníci tvrdí, že jejich odrazy se pohybují samy od sebe, jako by měly vlastní vůli.

Noctevania je město, kde noc nikdy nekončí a Černá Luna je věčným svědkem osudů těch, kdo zde žijí. Uličky dýchají tajemstvím, temnota zde má svou vlastní vůli a světlo je vzácné, téměř zakázané.

🌙 Obyvatelé: Obsidianetta Azarethim
Děti černé luny – soudci, vykonavatelé spravedlnosti, ti, kdo odhalují tajemství a bdí nad rovnováhou říše.

Cyklus Krvavé Luny – Sanguaria ("Tanec plamenů a krve")

• Valkynar - Sanguis

• Obloha: Krvavě rudá, černé mraky, hvězdy pohasínají v temném jasu luny.

• Vzduch je horký a naplněný vůní železa.

• Krajina se barví do karmínových odstínů, stíny se stáčí do ostrých úhlů.

• Ohnivé pochodně vrhají třepotavé světlo na gotické fasády.

• Řeky mají tmavší, rudý nádech a v dálce jsou slyšet vzdálené ozvěny bubnů.
•
• 🏰 Hrad Xyvaelun – Pevnost Krvavé Luny

"Tanec plamenů a krve"

Hrad Xyvaelun je temná pevnost vystavěná z černého sopečného kamene, jehož povrch protínají rudé žilky připomínající praskliny plné lávy. Zdi pulsují horkem a mocí, jako by samy dýchaly energií Krvavé Luny. Zlaté odlesky se třpytí v jejich hlubinách, dodávajíce hradu téměř nadpozemský lesk.

• Věže – robustní, zakončené ostrými hroty, z nichž planou věčné rudé plameny se zlatými jiskrami.

• Zdi – černé, pokryté karmínovými ornamenty a zlatými rytinami vyprávějícími o dávných bitvách.

• Okna – vitráže v tmavě rudých a zlatých tónech, zobrazující krvavou lunu, oheň a válečníky.

• Mosty – masivní železné konstrukce zdobené sochami bojovníků ze zlaceného obsidiánu.

• Hlavní síň – otevřený prostor s černými sloupy, mezi nimiž hoří nádoby s rudými a zlatými plameny, zatímco podlaha z černého mramoru se zlatými a karmínovými ornamenty odráží mihotavé světlo.

• Zahrady – rudé a černé růže, černé stromy s temně lesklými listy, jezírka s rudou vodou odrážející krvavou lunu, na jejichž hladině plavou zlaté a černé květy.

Celá pevnost působí jako živoucí kolos, dýchající temnou magií, která se prolíná s rudým světlem Krvavé Luny a zlatým třpytem skrytého ohně.

🏰 Hlavní město: Sanguis
• Ulice pulzují energií, krčmy jsou plné hlasité hudby a cinkání pohárů. Nad městem ční pevnost Vaelunaeth, jejíž černé zdi jsou zdobené rudými symboly připomínajícími oheň.

Hlavní místa

Tržiště kostí

Staré tržiště v srdci města, kde se prodávají nejen vzácné artefakty a zakázané elixíry, ale i předměty pochybného původu – kosti bytostí, jejichž existence je zahalena tajemstvím, krev v lahvičkách, jejíž cena je vyšší než zlato. Pod roztrhanými baldachýny obchodníci šeptem nabízejí tajné vědění, zatímco ze stínů je sledují bezejmenné oči.

Katedrála Rudého slibu

Nejvyšší stavba města s věžemi, které se ztrácejí v nebi, a zvony, jejichž dunění se nese nočním vzduchem. Její gotické vitráže zobrazují výjevy prastarých rituálů, které jsou už dávno zapomenuty – alespoň oficiálně. Zde se uzavírají přísahy, které nelze zlomit, a ti, kdo poruší svůj slib, cítí, jak jim krev hoří v žilách, dokud se sami nerozpadnou v popel.

Most Zpívajících mrtvých

Přes řeku zahalenou v mlze se klene starý most z černého kamene, jehož zábradlí je pokryté rytinami jmen těch, kteří zde našli svůj konec. Říká se, že ve větru lze slyšet jejich hlasy, šeptající varování i lákající k sobě nešťastníky, kteří by snad mohli doplnit jejich počet. V noci most obklopují plovoucí světla – nikdo neví, zda jsou to lucerny, nebo duše, které se nikdy nedostaly dál.

Hřbitov Utracených dnů

Tento hřbitov je rozsáhlé město mrtvých, kde náhrobky sahají až k obloze a rozbité mausolea ukrývají zapomenuté příběhy. Některé hroby jsou otevřené, některé prázdné, a některé se zdají být zamčené zevnitř. V těchto chodbách se noční poutníci setkávají s tvářemi, které už dávno patřily zemi, ale stále mají co říct.

Pád věčnosti

Zchátralá věž v nejstarší části města, která kdysi bývala sídlem vědění, nyní ztraceným v prachu a stínech. Její schodiště se propadají do nicoty, místnosti jsou plné knih s popsanými stránkami, jejichž slova se mění každým pohledem. Ti, kdo se pokusili věž prozkoumat, se buď nikdy nevrátili, nebo se vrátili jiní – s prázdnýma očima a rty, které už nikdy nepromluvily.

Pevnost Vaelunaeth

Srdce města, jeho stín, jeho tep. Nikdo neví, co se děje za jejími branami, ale všichni cítí její přítomnost. Zdi této pevnosti nejsou jen kamenem, ale něčím, co se zdá dýchat, pulzovat, žít. Její brány se otevírají jen těm, kteří jsou vyvoleni – a ti, kdo projdou dovnitř, nikdy neprozradí, co viděli.

Sanguis není město, je to labyrint snů a nočních můr, jehož srdce bije ve stínech.

🩸 Obyvatelé: Reblonetta Azarethim
Děti krvavé luny – bojovníci, strážci a ochránci říše, jejichž síla proudí v jejich krvi.

Cyklus Fialové Luny – Violithis ("Šeptající mlhy snů")

• Valkynar - Violithea

• Obloha: Temně fialová, černé mraky, hvězdy září jako ametysty.

• Všechno je zahaleno v mystickém oparu, realita se zdá být nestabilní.

• Knihovny a laboratoře září slabým purpurovým světlem.

• Pohyby jsou zpomalené, hlasy znějí jako ozvěny.

• Vodní hladiny se vlní, i když nefouká vítr.

• 🏰 Hrad Lunaethys – Pevnost Fialové Luny

"Šeptající mlhy snů"

Hrad Lunaethys je postaven z černého onyxu a ametystu, jehož hladký povrch odráží podivné, neskutečné obrazy. Celá pevnost působí, jako by byla zahalena v jemném fialovém oparu, který se pohybuje i bez větru.

• Věže: Vysoké a štíhlé, zakončené skleněnými kopulemi, v nichž se neustále víří fialová mlha.

• Zdi: Temně černé s jemným fialovým odleskem, pokryté prastarými rytinami zaklínadel, které občas slabě světélkují.

• Okna: Gotické oblouky s vitrážemi zobrazujícími surrealistické snové krajiny, které se zdají být v neustálém pohybu.

• Mosty: Průhledné jako sklo, zavěšené nad propastmi, zdobené levitujícími krystaly odrážejícími světlo jako padající hvězdy.

• Brány: Masivní, z černého kovu propleteného stříbrnými a fialovými ornamenty připomínajícími spletité symboly snů.

• Hlavní síň: Prostor zahalený mlhou, s vysokými klenbami a stěnami, na nichž se zrcadlí iluzorní obrazy minulosti i budoucnosti.

• Zahrady: Plné fialových, stříbrných a černých růží, podivných květin a stromů s černou kůrou a fialovo-stříbrnými listy.

• Jezírka: Hladina fialové vody, v níž se odráží zkreslené vize, s černými a fialovými květy plujícími na povrchu.

Celý hrad působí jako živoucí iluze, místo, kde se hranice mezi skutečností a snem stírají.

• 🏰 Hlavní město: Lutholyn
• Hlavní knihovna Lunethis uchovává vědění všech cyklů. Město je plné záhadných průchodů, které vedou na místa, jež by neměla existovat.

Hlavní místa

Hlavní knihovna Lunethis

Knihovna Lunethis se tyčí jako kolos z temného kamene s vysokými gotickými oblouky a vyřezávanými reliéfy podél zdí. Její věže jsou zakončeny křivolakými hroty a na některých balkonech lze spatřit staré sochy mudrců s prázdnými pohledy.

Uvnitř se rozkládají nekonečné chodby plné zaprášených svazků, jejichž hřbety se třpytí v tlumeném světle zavěšených svícnů. Vzduch je prosycen vůní pergamenu, inkoustu a něčeho neurčitého – jako by v něm visel ozvěna minulých slov. Stěny občas šeptají neexistující rozhovory, a když se knihovní regály rozestoupí, mohou odhalit další, dosud neznámé chodby.

Náměstí Fialového Měsíce

Obrovské, kamenné náměstí v samém srdci města, vykládané hladkými deskami černého mramoru, které odrážejí světlo jako temné zrcadlo. Uprostřed stojí starobylý obelisk, jehož povrch je pokryt podivnými znaky, jež se mění při každém pohledu.

Když vyjde Fialová Luna, celé náměstí pohltí tajemná záře – stíny se protahují a vlní, jako by byly živé. Lidé, kteří se zde shromáždí, někdy zahlédnou obrazy jiných verzí města, mihotající se ve vzduchu jako přízraky.

Průchody Neexistence

Úzké, temné uličky se kroutí mezi starými budovami, jejichž zdi jsou pokryté vrstvenými nápisy v jazycích, které nikdo nezná. Některé dveře vedou do prázdnoty, jiné se otevírají jen při zvláštních příležitostech.

Nejzvláštnější na těchto průchodech je, že mění svůj tvar – někdy se rozšíří do široké arkády, jindy se smrští v úzkou štěrbinu, kterou může projít jen stín. Když fouká vítr, nesou se v něm tichá slova těch, kdo prošli a nevrátili se.

Katedrála Posledního Šeptu

Mohutná gotická stavba se tyčí nad městem jako temný kolos. Její černé věže jsou zakončené ostrými hroty, které se ztrácejí v mlžném oparu. Vitrážová okna zobrazují neznámé symboly a tváře, které nikdo nepoznává – a přesto se zdají povědomé.

Vnitřek katedrály je téměř bezhlučný, ale kdo se zaposlouchá, uslyší jemné rezonance, které se ozývají z kamenných zdí. Oltář z bledého mramoru vypadá, jako by žil – jeho povrch se jemně vlní pod dotekem světla Fialové Luny.

Stínový Přístav

Přístav stojí na okraji Černého jezera, jehož hladina je tak klidná, že odráží jinou oblohu, než jakou lze vidět nad městem. Stará mola, pokrytá mechem a plísní, se táhnou do vody jako kostlivé prsty.

Lodě, které zde kotví, jsou tiché a opuštěné – některé z nich pokrývá jemná vrstva prachu, jiné jsou obalené mlhou, která se nikdy nerozplyne. Z nejhlubších míst přístavu se někdy ozývá zvuk pádla ve vodě… i když není vidět žádnou loď.

Dům Tisíce Oken

Tato chátrající budova vypadá, jako by se neustále měnila – její fasáda je pokřivená, některé části zdí jsou novější než jiné, jako by byly dodatečně přistavěny.

Ale nejděsivější jsou její okna. Neodrážejí svět venku, ale obrazy jiných světů – někdy jsou v nich vidět města s podivnou architekturou, jindy tmavé krajiny, které nevypadají přirozeně. Občas se v okně objeví postava, která sleduje okolní svět – a když mrkne, sklo zčerná.

Trh Zapomenutých Snů

Tento tajemný trh se objevuje pouze při novoluní – nikdo neví, kde přesně, dokud se tam nezačnou rozsvěcet plovoucí lucerny, které levitují nad ulicemi.

Stánky nejsou obyčejné – některé vypadají jako staré karavany, jiné jako vznášející se kamenné plošiny. Zboží zde není běžné – skleněné nádoby s uvězněnými vzpomínkami, masky, které dávají nositeli jinou identitu, nebo knihy, jejichž obsah se mění podle čtenáře.

Obloha nad trhem je vždy temná, ale hvězdy září silněji než jinde. Někteří tvrdí, že to nejsou hvězdy, ale oči těch, kdo byli zapomenuti.

Astrální Věž

Tato věž je nekonečně vysoká – její vrchol se nikdy neukazuje, protože se ztrácí v neustálém víru mlhy a hvězdného prachu. Její stěny jsou hladké, temné, někdy se na nich zračí slabé záblesky neznámých konstelací.

Uvnitř věže jsou nekonečné spirálovité schody, které vedou vzhůru, ale zdá se, že nikdy nekončí. Ti, kdo se dostanou dostatečně vysoko, tvrdí, že tam viděli okna, která se neotevírají do města, ale do jiných realit.

Každý, kdo vejde do věže, zanechá svůj odraz na jejích zdech. A někteří tvrdí, že když se tam vrátí, jejich odraz se už nehýbe podle nich.

🔮 Obyvatelé: Violetta Azarethim
Děti fialové luny – stratégové, manipulátoři, mistři iluzí a tajných vědomostí.

Cyklus Růžové Luny – Rosaria ("Stříbrná harmonie a sny")

• Valkynar - Rosen

• Obloha: Černá, růžové mraky, stříbrné hvězdy září jasněji než jindy.

• Vzduch je plný něžných vůní, zvuky jsou jemnější a tlumené.

• Krajina působí klidněji, temnota je něžná a objímající.

• Voda ve fontánách odráží nebe jako zrcadlo pokryté hedvábím.

• Ve vzduchu se vznáší drobné světélkující částečky.

• 🏰 Hrad Vaelthalis – Pevnost Růžové Luny

"Stříbrná harmonie a sny"

Hrad je postaven z černého kamene, růženínu, bílého jadeitu a měsíčního kamene.

• Věže jsou vysoké a elegantní, pokryté popínavými růžemi, které kvetou pod lunárním světlem.

• Zdi z černého kamene mají jemné růžové pruhy, jimiž proudí stříbřité světlo.

• Okna zdobí vitráže s motivy květin a hvězd, rozptylující pastelové světlo.

• Mosty jsou ladné oblouky porostlé růžovými liánami, spojující jednotlivé části hradu.

• Hlavní síň je osvětlená průzračnými křišťálovými lustry vrhajícími jemné stříbřité světlo na růžový mramor podlahy, zatímco vzduchem se nese tichá hudba.

• Zahrady jsou plné růží v odstínech růžové, černé a bílé, mezi nimiž rostou stromy s černou kůrou a květy v růžových, stříbrných a modrých tónech. Kolem hradu se rozprostírají jezírka s růžovou vodou, v nichž plují květy v černé, bílé a modré barvě.

Hrad je postaven z černého kamene, růženínu, bílého jadeitu a měsíčního kamene. 

• 🏰 Hlavní město: Eolvhalun
• Město pokryté popínavými květy, jehož dominantou je chrám Ilvaluth kde léčitelé udržují rovnováhu mezi světy.

Hlavní místa

Chrám Ilvaluth – Srdce města a brána mezi světy

Velkolepý chrám, tyčící se nad městem jako strážce rovnováhy. Jeho věže jsou zakončené ostrými gotickými oblouky a pokryté jemnými rytinami vyprávějícími příběhy duchů, smrti a znovuzrození. Interiér je osvětlován tisíci voskovými svícemi a světlem zářících krystalů zasazených do stěn.

Léčitelé v temných hedvábných róbách zde provádějí rituály, léčí nemocné a udržují křehkou rovnováhu mezi světem živých a mrtvých. Pod chrámem se nachází rozsáhlé katakomby s tisíci let starými kryptami, kde se ukrývají zakázaná tajemství a artefakty.

Náměstí Hvězdného závoje – Místo obchodu i osudu

Temné kamenné náměstí obklopené gotickými budovami s věžičkami a arkýři. Uprostřed stojí černý obelisk, pokrytý měsíčními runami, který se říká, že je starší než samotné město.

Ve dne je zde ruch trhu – obchodníci ve viktoriánských pláštích nabízejí vzácné květinové esence, staré svazky magie, mechanické hodinky s podivnými rytinami a šperky se zakázanými kouzly. V noci se náměstí promění v místo rituálů, kde se věštci scházejí pod hvězdami a kněží pronášejí proroctví šeptaná temnotou.

Křišťálové kanály – Řeky odrazů a šeptaných tajemství

Vodní cesty protékající městem, lemované černými kovovými zábradlími a kamennými nábřežími. Hladina vody je temná, odráží světlo luny a mihotavé plameny plynových lamp.

V kanálech plují lunární gondoly, řízené tichými převozníky v maskách, kteří znají cesty nejen mezi čtvrtěmi, ale i mezi světy. Pod kanály se nachází zapomenuté uličky a vchody do zakázaných míst, kde se scházejí ti, kdo hledají pravdu, která nesmí být vyslovena.

Pavilony Mlžných květů – Umění, melancholie a poezie noci

Čtvrť umělců, filosofů a vědců, kde se v temných dřevěných kavárnách s červenými závěsy scházejí ti, kdo hledají inspiraci v mlze a stínech.

Pavilony jsou zdobeny složitými železnými ornamenty, zářícími lampami a zrcadlovými mozaikami, které odrážejí mihotavé obrazy kolemjdoucích. Na schodištích posedávají básníci píšící svá díla inkoustem z nočních růží, zatímco v podzemních salonech se pořádají seance a divadelní představení plná iluzí.

Hlubinné zahrady – Podzemní svatyně měsíčních květů

Tajemné zahrady skryté hluboko pod městem, kde v temnotě rostou vzácné květiny, jejichž jediné nadechnutí může způsobit sny o jiných světech.

Květiny zde nikdy nevadnou a jejich vůně má hypnotické účinky. Léčitelé Ilvaluthu sem přicházejí sklízet byliny pro rituály, zatímco alchymisté studují jejich schopnost měnit vědomí a realitu.

Most Tisíce vůní – Spojení dvou světů

Gotický obloukový most pokrytý vyřezávanými květy a bronzovými lucernami, které vrhají krvavě rudé světlo na mlžnou hladinu kanálů pod ním.

Každý večer zde lidé zapalují kadidla a pokládají květy do vody na památku těch, kdo odešli. Říká se, že když se zastavíte uprostřed mostu a tiše si něco přejete, duchové města vaše slova odnesou do neznámých koutů reality.

Dům Měsíční mlhy – Knihovna zapomenutých vědomostí

Ohromná gotická knihovna s vysokými klenutými stropy a nespočtem temně dřevěných regálů, v nichž jsou svazky staré i tisíce let.

Každý návštěvník zde musí vstoupit s černou svící, protože v temnějších částech knihovny nefunguje žádné běžné světlo. Mezi regály se prý pohybují stíny těch, kdo se kdysi snažili proniknout do zakázaných znalostí.

Lotosové svatyně – Tiché útočiště uprostřed temnoty

Plovoucí chrámy na mlhavých jezerech kolem města, zahalené do stříbrného světla luny. Každá svatyně je zasvěcena jiné esenci – smrti, snům, lásce, nebo osudu.

Poutníci zde zapalují černé svíce a jejich odrazy se rozplývají na temné hladině, zatímco chladný noční vánek šeptá jejich přání bohům a duchům.

Eolvhalun je městem, kde krása a smrt, světlo a temnota, život a duchové existují ve vzácné rovnováze. Každý kout tohoto gotického labyrintu dýchá tajemstvím a poezií nočních květů.

💖 Obyvatelé: Rosetta Azarethim
Děti růžové luny – léčitelé, umělci a ti, kdo přinášejí harmonii do říše.

Další města

Gloamere

Město ponořené do věčného soumraku, kde mlha nikdy neustupuje. Vysoké, úzké budovy s gotickými oblouky a špičatými věžemi se tyčí nad úzkými kamennými uličkami. Kanály s temnou vodou se táhnou skrze město, zatímco zdobené plynové lampy vrhají mihotavé světlo na vlhké fasády domů. Vzduch je těžký a voní po dešti, starém dřevu a tlejícím listí.

• Hlavní místa:

• Katedrála Tichého Úpění – mohutná stavba s vitrážemi, které zobrazují neznámé bytosti.

• Mlhavé náměstí – centrální bod města, kde se mlha nikdy zcela nerozplyne.

• Zkroucené uličky – spletité, stísněné průchody mezi domy, kde zvuky zní tlumeně.

Blackvale

Ponuré město v hlubokém údolí, kde slunce sotva pronikne hustými mraky. Masivní domy s černými střechami a vysokými komíny obklopují prázdné, dlážděné ulice. Kamenné sochy neznámých postav stojí na rozích budov, jejich tváře skryté v temnotě. Dlouhé schodiště vede k rozlehlým opuštěným síním, jejichž těžké dveře jsou zavřené na mohutné železné petlice.

• Hlavní místa:

• Pevnost Temných Hrotů – rozlehlý komplex s věžemi, kdysi sídlo mocných.

• Černý trh – podzemní chodby plné opuštěných stánků a neznámých artefaktů.

• Pohřebiště Krvavého deště – hřbitov se zkroucenými stromy, jejichž rudé listí vypadá jako krev.

Nocteshire

Město ukryté v mlžném lese, kde noc nikdy nekončí. Vysoké věže domů se ztrácejí v mlze, zatímco staré lucerny vrhají neklidné stíny na rozpadlé pavilony. Kořeny stromů prorůstají mezi popraskanými kamennými cestami a dávno zavřenými branami. Vítr přináší šepot listí, ale jinak je zde naprosté ticho.

• Hlavní místa:

• Chrám Měsíčního Soudce – ruinami zarostlý chrám s freskami neznámých bytostí.

• Mlčenlivý les – hustý, mrtvý les kolem města, kde není slyšet jediný zvuk.

• Dům posledních svící – opuštěná síň plná vyhaslých svícnů, jejich vosk stále pokrývá podlahu.

Nyxford

Město postavené na rozhraní temných vod a mlhavých pahorků. Stavby jsou na pilotech, propojené spletí dřevěných mostů a úzkých lávek. Hladina pod nimi odráží gotické oblouky a špičaté střechy, zatímco ve vodě se ztrácí kamenné ruiny. Dveře jsou zamčené, okna pokrytá prachem, a přesto ve vzduchu zůstává pocit, že zde něco zůstalo... čekající.

• Hlavní místa:

• Potopená knihovna – bývalé centrum vědění, jehož knihy jsou dávno pohřbeny pod vodou.

• Most věčných kroků – dlouhý most, kde se kroky ozývají, i když zde nikdo nechodí.

• Přístaviště Zrcadel – molo s prastarými čluny, které se pohupují na nehybné vodě.

Morgrave

Kamenné město věčně zahalené v chladném dešti. Vysoké domy z temného mramoru mají úzká okna, ze kterých pomalu stékají kapky vody. Stěny jsou porostlé mechem, dlážděné cesty popraskané a pokryté kalužemi. Ozdobné plynové lampy vrhají mdlé světlo na zrezivělé brány a kamenné altány, kde čas dávno ztratil svůj význam.

• Hlavní místa:

• Zrcadlová observatoř – obrovská kupole pokrytá sklem, jejíž teleskopy stále míří k zataženému nebi.

• Zahrada Beze Jména – rozlehlý park s vyschlými fontánami a kamennými lavičkami, kde nikdo nesedí.

• Hřbitov Mlžných andělů – starobylé náhrobky, jejichž sochy vypadají, jako by se pohybovaly.

Shadowmore

Město zahalené v neustálém soumraku, kde se uličky proplétají podél vysokých zdí a spletitých mostů. Budovy jsou vysoké a jejich špičaté střechy připomínají zuby stvůry. Kamenné schodiště vede do temných chodeb, kde zdi zdobí reliéfy postav s prázdnýma očima. Na zdech domů se třepotají roztrhané záclony, jako by se hýbaly ve větru, který neexistuje.

• Hlavní místa:

• Zavěšená svatyně – stará kaple visící nad propastí, jejíž zvony dávno umlkly.

• Tržiště zapomenutých slibů – prázdné stánky a rozpadlé obchody s knihami, jejichž stránky nikdo nečte.

• Zahrada nočních růží – zarostlý park, kde kvetou pouze temně fialové a černé květy.

• Přechod mezi lunami – Thaluneis Noctis

• Než se luna změní, nastává období Thaluneis Noctis, kdy se obloha zahalí do čiré temnoty. Stíny se stávají hmotnými, magie je nejsilnější a realita se tříští.

Každá změna luny znamená nový dech pro Valkynar, říši věčné noci, v níž se čtyři cykly nekonečně opakují, formující osudy těch, kdo v ní žijí.