Lunareth – Říše mezi světly a stíny
Polární záře: Tanec vzpomínek
Nad říší se vlní polární záře v barvách, které někdy pálí, jindy se zdají být naprosto klidné. Rudá, jak krvavé západy slunce, zahaluje krajinu jako varování, růžová se jemně rozpíná jako nádech jemného soucitu, fialová je zrcadlem temné magie, která vše v Lunareth stvořila, a žlutá prosvítá skrze všechny stíny, jak světlo na konci tunelu, které nic neosvítí, ale pouze skrývá pravdu. Tato záře vypadá jako živoucí vlákna, která se prolínají s magií a roztahují se na obloze v pulzujících pruzích. Někdy se záře stává součástí větru, tvaruje tváře a symboly, které se zjevují a zase mizí, jako vize dávného světa.
Krajina Lunarethu
Krajina je temná, ale ne prázdná. Místo toho je fascinující a znepokojivá, jak něco, co bylo kdysi živé, ale už dávno přestalo dýchat. Hory obsidiánového černého kamene trčí jako kostnaté zuby, jejichž vrcholy jsou skryty v mracích mlhy, které jsou tak husté, že se zdají být živé. Tma je hustá, zkroucená a má svůj vlastní rytmus, jak se pohybuje a mění. Kopce jsou pokryté stříbřitým, prachovým pískem, který svítí v měsíčním světle jako perly ve stínu.
Mezi těmito horami se rozprostírají temné lesy, jejichž stromy jsou neuvěřitelně vysoké, jejich kmeny se zdají být spletité a nepřirozené. Kůra těchto stromů je temně šedá až černá, posetá stříbrnými žilkami, které svítí v záři polární záře. Větve jsou pokryté dýmovými lišejníky a tvary, které se pohybují, jakoby byly samy živé – silné a nehybné, ale zároveň pulsující v rytmu neviditelného větru.
Jezera a jejich temná voda
Uprostřed Lunarethu leží Obsidiánová krvavá jezera, jejichž hladiny jsou tmavé jako noční obloha, ale zároveň rudé od magie a historie. Když se na ně díváte, voda vypadá téměř jako krev, ale je to temná, kouřová substance, která neustále víří a zrcadlí stříbrné hvězdy. Místo aby se voda v těchto jezerech pohybovala normálně, je v neustálém pohybu – vlny se tvoří jako jemné geometrické tvary, které jsou součástí podivné astrální magie, jež pohlcuje vše, co se odváží ponořit do jejich hloubky.
Okolí jezer je poseté květinami, jejichž okvětní lístky jsou skleněné a průhledné, připomínající ztracené duše, které se zjevují a mizí stejně rychle. Kolem nich se rozlévá mlha, která je tlustá a studená, pohlcuje světlo a poskytuje útočiště temným bytostem, které obývají tento kraj.
Zahrady a magické struktury
V hlubokých zahradách Lunarethu se nacházejí květiny duší, které rostou pouze na místě, kde se střetávají magie z minulosti a přítomnosti. Každý květ je jiný – někdy černý, modrý, purpurový, jejich okvětní lístky září stříbrně a krvavě, jak pohltí vše, co kolem nich prochází. Mnohé z těchto květů jsou magické, jejich vůně je záhadná a omamná, ale pro každého, kdo se pokusí je sklidit, existuje nebezpečí ztráty mysli nebo navždy uvíznutí mezi světy.
Mezi těmito zahradami se nacházejí starobylé ruiny, jejichž kolosální kamenné struktury jsou pokryté mechem a lišejníky, přičemž kameny mají vzor, který vypadá jako jazyk ztracených bohů, jejichž jména už dávno vybledla v zapomnění. Ruiny jsou tiché, jako by neslyšely žádný zvuk, a jejich chladná elegance zůstává navzdory tomu, že jsou ponechány samy sobě.
Hrad Lorrathen
Černý obsidián se tyčí do nebe jako zkamenělý stín zapomenutých bohů. Lorrathen, hrad v srdci tiché a ledové pustiny, připomíná ohořelý květ – temný, ale s podivnou krásou. Lesklé stěny pohlcují světlo, zatímco stříbrný měsíc a tančící polární záře v tónech rudé, fialové, růžové a zlaté vytvářejí iluzi pohybu na jeho fasádě. Krajina kolem je tichá – až příliš –, jako by hrad sám pohlcoval zvuk i dech.
Hlavní místa hradu Lorrathen
1. Měsíční nádvoří
Rozlehlé nádvoří z černého kamene posetého stříbrnými ornamenty ve tvaru květů a hvězd. V jeho středu se nachází mlžná fontána, z níž nevytéká voda, ale stříbřitý dým, který se vine do výšky a mizí ve vzduchu. V noci sem dopadá světlo měsíce a záře z nebes, jako by se samy hvězdy skláněly nad tímto místem.
2. Síň polární růže
Velkolepá síň s klenutými stropy, jejichž žebra jsou vyložena stříbrem a polodrahokamy. Zdi jsou zdobené reliéfy růží v různých fázích rozkvětu – od zavřených poupátek po rozpadající se okvětní lístky, jako symbol krásy i zániku. Osvětlení obstarávají plameny v barvách aurory, které tančí ve vysokých černých lucernách.
3. Věž stříbrné mlhy
Nejvyšší věž hradu, obklopená věčně se pohybujícím závojem mlhy. Vede do ní úzké točité schodiště z černého kamene. Uvnitř se nachází vyhlídková komnata se stříbrnou kopulí a kruhovým oknem do nebes. Je to místo ticha, meditace a sledování hvězd. Říká se, že v určitých nocích tu lze slyšet hlasy minulosti.
4. Fialová zahrada ticha
Zahrada za hlavním sálem, plná černých růžových keřů s okvětními lístky, které svítí fialovým světlem. Cestičky jsou lemované žlutým mechem a jemným pískem. Vzduch je sladký a těžký, téměř snový. Uprostřed zahrady stojí jezírko se stříbrným povrchem, které však neodráží nic – jen klid. V této zahradě nikdy nepadne slovo – její kouzlo nedovolí promluvit.
5. Archiv sněhových svitků
Podzemní síň ukrytá pod hradem, vytesaná přímo do ledu. Police z černého kovu nesou svitky pokryté jinovatkou, pergameny, které praskají pod dotekem tepla. Jsou to záznamy věků, zaklínadla i básně, které nikdo nahlas nečetl po staletí. Přístup je dovolen jen těm, kdo složí přísahu mlčenlivosti.
Hlavní místa hradu Lorrathen
1. Měsíční nádvoří
Rozlehlé nádvoří z černého kamene posetého stříbrnými ornamenty ve tvaru květů a hvězd. V jeho středu se nachází mlžná fontána, z níž nevytéká voda, ale stříbřitý dým, který se vine do výšky a mizí ve vzduchu. V noci sem dopadá světlo měsíce a záře z nebes, jako by se samy hvězdy skláněly nad tímto místem.
2. Síň polární růže
Velkolepá síň s klenutými stropy, jejichž žebra jsou vyložena stříbrem a polodrahokamy. Zdi jsou zdobené reliéfy růží v různých fázích rozkvětu – od zavřených poupátek po rozpadající se okvětní lístky, jako symbol krásy i zániku. Osvětlení obstarávají plameny v barvách aurory, které tančí ve vysokých černých lucernách.
3. Věž stříbrné mlhy
Nejvyšší věž hradu, obklopená věčně se pohybujícím závojem mlhy. Vede do ní úzké točité schodiště z černého kamene. Uvnitř se nachází vyhlídková komnata se stříbrnou kopulí a kruhovým oknem do nebes. Je to místo ticha, meditace a sledování hvězd. Říká se, že v určitých nocích tu lze slyšet hlasy minulosti.
4. Fialová zahrada ticha
Zahrada za hlavním sálem, plná černých růžových keřů s okvětními lístky, které svítí fialovým světlem. Cestičky jsou lemované žlutým mechem a jemným pískem. Vzduch je sladký a těžký, téměř snový. Uprostřed zahrady stojí jezírko se stříbrným povrchem, které však neodráží nic – jen klid. V této zahradě nikdy nepadne slovo – její kouzlo nedovolí promluvit.
5. Archiv sněhových svitků
Podzemní síň ukrytá pod hradem, vytesaná přímo do ledu. Police z černého kovu nesou svitky pokryté jinovatkou, pergameny, které praskají pod dotekem tepla. Jsou to záznamy věků, zaklínadla i básně, které nikdo nahlas nečetl po staletí. Přístup je dovolen jen těm, kdo složí přísahu mlčenlivosti.
🏰 Elcarith
Hlavní město Lunareth — „Koruna mezi světy“
Vzhled města:
Elcarith je majestátní metropole vystavěná na strmých skalních útesech nad temnými jezery, nad kterými se téměř každou noc vlní polární záře. Úzké uličky lemují vysoké, štíhlé viktoriánské domy s černými břidlicovými střechami, ornamentálními balkony a věžičkami. Lampy z kovaného železa vrhají dlouhé stíny. Nad městem se tyčí mohutné katedrály a věže, jejichž střešní hroty sahají až k nebi, jako kdyby se chtěly dotknout závojů záře.
Hlavní místa:
• Trůnní síň Nočního skla: Temná pevnost z onyxu a křišťálu, odrážející barvy polární záře jako rozbité drahokamy.
• Katedrála Stříbrného Větru: Gotická stavba s obrovskými vitrážemi, na kterých tančí světla polární záře.
• Most Tichých duší: Úzký kamenný most vedoucí přes temné mlžné vody, lemovaný lampami a sochami havranů.
• Observatoř Zmrazeného Eteru: Vysoká věž s otočnou kopulí, odkud lze pozorovat nejen hvězdy, ale i světelný tanec mezi říšemi.
🏰 Elythmorn
Vzhled města:
Elcarith je majestátní metropole vystavěná na strmých skalních útesech nad temnými jezery, nad kterými se téměř každou noc vlní polární záře. Úzké uličky lemují vysoké, štíhlé viktoriánské domy s černými břidlicovými střechami, ornamentálními balkony a věžičkami. Lampy z kovaného železa vrhají dlouhé stíny. Nad městem se tyčí mohutné katedrály a věže, jejichž střešní hroty sahají až k nebi, jako kdyby se chtěly dotknout závojů záře.
Hlavní místa:
• Trůnní síň Nočního skla: Temná pevnost z onyxu a křišťálu, odrážející barvy polární záře jako rozbité drahokamy.
• Katedrála Stříbrného Větru: Gotická stavba s obrovskými vitrážemi, na kterých tančí světla polární záře.
• Most Tichých duší: Úzký kamenný most vedoucí přes temné mlžné vody, lemovaný lampami a sochami havranů.
• Observatoř Zmrazeného Eteru: Vysoká věž s otočnou kopulí, odkud lze pozorovat nejen hvězdy, ale i světelný tanec mezi říšemi.
🏰 Elythmorn
„Město zakletých zahrad“
Vzhled města:
Elythmorn je ponořené do věčných zahrad, které vypadají jako z pohádek o smrti. Stromy s bílými a modrými listy, skleněné květy zářící ve tmě, bublající studánky pokryté tenkým ledem. Domy jsou z černého mramoru s jemnými stříbrnými detaily, balkony ovíjejí temné popínavé růže. Po nocích celé město září jako zamrzlý skleník pod nebeskou září.
Hlavní místa:
• Zahrady Skleněných květů: Rozsáhlé parky plné průsvitných rostlin, které odrážejí každé světlo.
• Věž Černých labutí: Osamělá věž na jezerní ploše, v mlze se pohybují siluety černých labutí jako duší.
• Orloj Smaragdového Soumraku: Masivní hodinová věž s tyrkysovými ciferníky, které se pomalu otáčejí v protisměru.
• Krypta Šeptajících: Kamenné nádvoří pod městem, z něhož stoupá jemné ševelení dávných hlasů.
🏰 Aenvalis
Vzhled města:
Elythmorn je ponořené do věčných zahrad, které vypadají jako z pohádek o smrti. Stromy s bílými a modrými listy, skleněné květy zářící ve tmě, bublající studánky pokryté tenkým ledem. Domy jsou z černého mramoru s jemnými stříbrnými detaily, balkony ovíjejí temné popínavé růže. Po nocích celé město září jako zamrzlý skleník pod nebeskou září.
Hlavní místa:
• Zahrady Skleněných květů: Rozsáhlé parky plné průsvitných rostlin, které odrážejí každé světlo.
• Věž Černých labutí: Osamělá věž na jezerní ploše, v mlze se pohybují siluety černých labutí jako duší.
• Orloj Smaragdového Soumraku: Masivní hodinová věž s tyrkysovými ciferníky, které se pomalu otáčejí v protisměru.
• Krypta Šeptajících: Kamenné nádvoří pod městem, z něhož stoupá jemné ševelení dávných hlasů.
🏰 Aenvalis
„Mlha věčnosti“
Vzhled města:
Aenvalis je pohřbené v neustále se pohybujících mlhách, které se vlní v barvách polární záře. Domy se ztrácí v závoji, objevují se jen v náhlých poryvech větru. Ulice lemují vysoké lucerny s modrými plamínky. Gotické stavby mají mnoho věží, špičatých střech a kamenných chrličů, které vypadají jako živé stíny.
Hlavní místa:
• Náměstí Mlžného Ticha: Mramorová plošina v srdci mlh, kde se světlo záře odráží ve vodních kapkách visících ve vzduchu.
• Knihovna Zapomenutých: Temné věže s nekonečnými knihovními sály, kde se některé svazky samy obracejí.
• Galerie Stínových portrétů: Chodby plné velkých černobílých portrétů, které sledují každého návštěvníka.
• Zrcadlové náměstí: Skleněná plošina, v níž se polární záře láme do tisíců obrazů.
🏰 Quorilath
Vzhled města:
Aenvalis je pohřbené v neustále se pohybujících mlhách, které se vlní v barvách polární záře. Domy se ztrácí v závoji, objevují se jen v náhlých poryvech větru. Ulice lemují vysoké lucerny s modrými plamínky. Gotické stavby mají mnoho věží, špičatých střech a kamenných chrličů, které vypadají jako živé stíny.
Hlavní místa:
• Náměstí Mlžného Ticha: Mramorová plošina v srdci mlh, kde se světlo záře odráží ve vodních kapkách visících ve vzduchu.
• Knihovna Zapomenutých: Temné věže s nekonečnými knihovními sály, kde se některé svazky samy obracejí.
• Galerie Stínových portrétů: Chodby plné velkých černobílých portrétů, které sledují každého návštěvníka.
• Zrcadlové náměstí: Skleněná plošina, v níž se polární záře láme do tisíců obrazů.
🏰 Quorilath
„Brána mezi životem a nicotou“
Vzhled města:
Quorilath je temné přístavní město na hraně ledového fjordu. Mohutné černé lodě se kolébají na klidné vodě, zatímco v dálce visí závoj polární záře. Ulice jsou klikaté, úzké, dlážděné tmavými kameny. Domy připomínají vysoké kaple s okenními rozetami a kovanými dveřmi. Každý dům vypadá jako malé mauzoleum.
Hlavní místa:
• Svatyně Průchodu: Temný chrám se stříbrným oltářem, kde údajně mizí duše na cestě dál.
• Lustr Tisíce svící: Hala s obřím křišťálovým lustrem, jehož plamínky připomínají duše plující k nebi.
• Krypty Stříbrného Popela: Dlouhé ledové katakomby, ve kterých tichounce prší popílek pradávných.
• Mlha Věčného Hvězdopádu: Mlhová plošina, kde padá drobný světelný déšť, jako zmrzlé hvězdné slzy.
🏰 Esmarion
„Město závojů“
Vzhled města:
Esmarion je vystavěn jako město závojů a labyrintů. Úzké ulice se vlní mezi černými viktoriánskými věžemi, balkony jsou zdobené železnými zábradlími s květinovými ornamenty. Polární záře odráží na matném skle a v ledu, který pokrývá některé střechy. Ve větru jemně šustí hedvábné závěsy natažené mezi budovami.
Hlavní místa:
• Věže Tichého Chóru: Vysoké věže, kde v noci znějí slabé chóry, zpívající ztracené písně mrtvých.
• Sál Stínových hodin: Obří hala s jedněmi hodinami, které odbíjejí zvláštní, nepravidelný čas.
• Park Skleněných labyrintů: Spletitý park z průhledného ledu a skla, ve kterém se odráží polární záře jako světelná past.
• Průliv Polární slzy: Úzký kanál, nad kterým září polární záře nejjasněji a hladina se třpytí jako zrcadlo.
🕸️ 1. Křišťálové skleníky Mournvalské paní
Skleníky uprostřed zamrzlého jezera, jejichž klenby z černého skla odrážejí polární záři jako zrcadla duší. Uvnitř roste flóra, kterou nenajdeš v žádném jiném světě – černé růže s pláčem z bílého nektaru, mluvící lilie a kapradiny, které se hýbou podle emocí návštěvníka. Nikdo neví, kdo je Mournvalská paní, ale všichni slyší její kroky ve sněhu, když si zahrada nepřeje být rušena.
🚂 2. Nádraží Posledního Soumraku
Viktoriánské nádraží na konci všech cest. Koleje mizí v mlze, která šeptá jména mrtvých. Hodiny jsou rozbité, čas tu neexistuje. Občas přijede vlak – tichý, s jedním světlem vpředu a okenicemi zataženými, jakoby se bál pohledů. Průvodčí Bez Úsměvu vybere platbu – vždy vzpomínku. A pokud nemáš vzpomínku, vezme ti sen.
🕍 3. Chrám Prolnutí
Chrám postavený ze stínů a černého mramoru, skrytý v lese, který nikdy nespí. Vitrážová okna se mění podle bolesti poutníka, a centrální sál má strop otevřený do nebe – aby duše mohly vyhlížet svět, který ztratily. Uprostřed stojí zrcadlová mísa, v níž lze zahlédnout tvou druhou polovinu – tu, která zůstala v jiném světě.
🌫️ 4. Větrná věž Aetheren
Věž na okraji propasti zvané Mezera Zapomnění. Z jejích oken je výhled na auroru, která se chvěje jako duše na prahu zapomnění. Věž je plná šepotů, ozvěn minulosti a schodiště, které se nikdy nezdá končit. Stříbrný strážce ti položí jedinou otázku: „Na co se bojíš vzpomenout?“ Odpověď určí, co najdeš na vrcholu.
🪦 5. Zahrady Věčného Usnutí
Nekonečný hřbitov, kde růže kvetou pouze nad hroby těch, co odpustili. Cesty jsou klikaté, mezi kapkami rosy svítí světlo duší. Socha Anděla bez tváře uprostřed zahrad se ti zjeví jen tehdy, když tvé srdce tiká jinak než okolní čas. Položí ti ruku na rameno a ukáže hrob, který je tvůj – i když ještě dýcháš.
🎭 6. Divadlo Zapomenutých Hlasů
Divadlo, kde na jevišti vystupují duchové ve hrách, které sami kdysi žili. Opona je z cákané krve snů, a sedadla se chvějí, jako by v nich stále seděli diváci z jiného světa. Pokud se posadíš, hra se změní – začne vyprávět tvůj příběh, i ten, který jsi nikdy nahlas nevyslovil. Applaus na konci je vždy studený.
🌊 7. Přístav Duší (Portum Animarum)
Tiché doky, kde kotví lodě z kostí a světla. Vlny zde netečou, ale šeptají, a moře se nepohybuje, protože už není živé. Každá loď míří jinam – někam, kde se odpovědi dávají místo otázek. Maják zde nesvítí – ale dýchá, a jeho dech je píseň těch, kdo odešli.
🛁 8. Měsíční Lázně Eltherielle
Ukryté v srdci lesa spícího pod ledem. Lázně naplněné tekutým stříbrem, které reaguje na dotek duše. Voda smývá vzpomínky, vinu, lásku i identitu – podle přání. Služebné bez úst a bez stínu ti pomohou ponořit se. Jen ty s čistým záměrem se vrací. Ostatní se stávají vodou.
🌕 9. Knihovna Tisíce Měsíců
Nekonečné spirálovité patro s měsíčními knihami, z nichž každá svítí jinou barvou. Kdo otevře tu pravou, uvidí svůj minulý život – nebo ten budoucí. Knihovník se pohybuje tiše a zapisuje tvé slzy do prázdné kroniky. Nikdo neví, kolik měsíců tato knihovna skutečně má. Někdo říká, že s každou zapomenutou láskou vznikne nový.
⛓️ 10. Galerie Zřeknutí
Sál plný rámů – některé prázdné, jiné křičící. Každý obraz je možnost, které ses vzdal, nebo osoba, kterou jsi potlačil. Plátna šeptají tvým hlasem, jen trochu jiným. V zrcadlovém křídle galerie jsou vystaveny verze tebe samotného – cizí, děsivé, přitažlivé. Východ najde jen ten, kdo dokáže obejmout svůj nejtemnější obraz.
🌫️ 11. Mlžné schodiště Revenvale
Kamenné schodiště stoupající vzhůru, nikdy nekončící. Mlhy zde mají vůni vzpomínek a světla polární záře se třpytí pod nohama jako slzy. Každý krok je těžší – nejen fyzicky, ale i duševně. Každá otočka odhaluje jiný svět, jiné "ty". A někdy se za tebou ozve krok – a přesto jsi šel sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat