Nihilthone – Klenot mezi hvězdami a propastí

Říše Nihilthone – Klenot mezi hvězdami a propastí

Nihilthone je říše ponořená do nekonečné noci, kde se gotická vznešenost snoubí s vesmírnou majestátností. Její svět se noří do temnoty, prozářené rudými mlhovinami, fialovými záblesky umírajících hvězd a chladným stříbřitým svitem luny. Každá část této říše je odrazem její tajemné a éterické podstaty, domovem bytostí, které se narodily mezi hvězdami a temnotou.

Nebesa a atmosféra

Obloha Nihilthonu není nikdy stejná – mění se podle cyklů kosmických sil. Někdy je černá jako propast mezi galaxiemi, jindy se rozjasní karmínovými a fialovými mlhovinami, jejichž záře se odráží na hladinách temných jezer. Stříbrná luna se vznáší vysoko nad krajinou, vrhajíc svůj bledý svit na věže, chrámy a rozlehlé pláště lesů. Hvězdy zde nejsou pouhým světlem – jsou pulzujícími dušemi dávných civilizací, jejichž šepoty lze zaslechnout za tiché noci.

Krajina a architektura

Nihilthone je říše protikladů – její města jsou monumentální, gotická díla s vysokými věžemi, zdobenými křišťálovými vitrážemi, zatímco její krajina je surová a divoká, plná mlhavých lesů, kamenitých plání a propastí, ve kterých se ztrácí světlo.

Hlavní hrady

• Vythalas – Hrad šlechty Noctivelle, jehož věže se tyčí nad rozervanými útesy. Černý mramor jeho zdí je vykládaný stříbrnými runami a z jeho sálů je slyšet tichý zpěv hvězdného větru.

Vythalas není jen hrad – je to chrám noci, relikvie světa, který se ztrácí mezi stíny a hvězdným prachem. Jeho temné zdi dýchají tajemstvím a jeho sídla nejsou jen z kamene, ale i z ozvěn mrtvých hvězd.

Za hradbami, kde končí pevná zem a začíná propast, se rozkládají Zahrady umírajících hvězd – místo, kde noční nebe odkládá své poslední zbytky světla. Černé květy zde rozvíjejí okvětní lístky, které v chladném vánku září modrým a stříbrným fosforeskujícím světlem, jako by v nich doutnaly duše zaniklých souhvězdí.

Mezi cestičkami porostlými stříbřitým mechem se rozprostírá Hřbitov mrtvých hvězd – pole osamělých obelisků, jejichž povrch je posetý runami, jež vyprávějí příběhy těch, kteří padli z nebe. V puklinách mezi nimi se ztrácí slabé paprsky hvězd, jako by se snažily vrátit do zapomenutého ráje.

V samém srdci zahrad, na místě, kde se noc mění v bezednou propast, se nachází Studna propasti hvězd – temná hladina, která neodráží světlo, ale pohlcuje ho. Hluboko pod její hladinou se míhají stíny světů, které nikdy nespatřily úsvit.

Jezírka umírajícího nebe se chvějí pod světlem luny, jejich voda je průzračná, ale v hloubkách se třpytí poslední ozvěny vyhasínajících sluncí. Někdy se jejich hladina zavlní, jako by se noční obloha pokusila nadechnout.

Ve vzduchu se vznášejí Lampiony odrazu hvězd, beztížné, plující ve větru, jejichž plameny nejsou z ohně, ale z paměti nebes. Lampy, kde svítí odraz měsíce, lemují cesty, jejich skleněné plameny září bledým, snovým světlem, které se neodráží na kameni ani vodě.

Nedaleko hradu se tyčí Svatyně zhasínající hvězdy, tiché místo z černého kamene, kde se třpytí reliéfy ztracených galaxií. Zde se hvězdný prach snáší jako padající listy, vytvářející mlžný závoj kolem těch, kdo přicházejí hledat odpovědi ve světle, které již neexistuje.

Nad tím vším se tyčí Věž prachu hvězd, osamělá a nekonečná, její vrchol se ztrácí v nebeské temnotě. Z jejích oken je vidět na krajinu, kde noc nikdy nekončí a světlo existuje jen jako ozvěna dávného hoření.

A všude, v každém koutě, na každém kameni, ve vzduchu mezi věžemi a zahradami, se vznáší stříbrný, modrý a fialový hvězdný prach – tichý déšť snů a vzpomínek na nebe, které už nepatří tomuto světu.

• Eyndalis – Pevnost Nythavis, stojící na hranici mezi realitou a prázdnotou. Jeho vnitřní sály jsou nekonečné, s portály vedoucími do neznámých dimenzí.

Na samotné hranici mezi realitou a prázdnotou se tyčí Eyndalis, pevnost neznámého stáří a původu. Její goticko-viktoriánská architektura se ztrácí v temnotě vesmíru, zatímco její nekonečné sály se rozprostírají za hranice chápání. V jejích chodbách se otevírají portály vedoucí do neznámých dimenzí, mihotající se odrazy světů, které se nikdy nesetkají s naším.

Za masivními branami pevnosti se rozkládají zahrady, kde modré a stříbrné růže září v temnotě jako odlesky vzdálených galaxií. Stromy s fialovou kůrou a černými i stříbrnými listy šeptají v jazyce hvězdného větru. Jejich větve se lehce pohybují, i když tu není žádný vánek.

Mezi nimi se nachází Jezírka Ticha, jejichž hladina je hladká jako sklo a v jejich hlubinách se místo vlastního odrazu zračí pouze nekonečná noční obloha.

Uprostřed zahrad stojí Fontána z černého obsidiánu, v níž proudí žluté světlo, tekutá záře hvězd. Každá kapka, která dopadne na kámen, rozzáří pevnost krátkým zábleskem dávno zaniklých sluncí.

Z hlubin Eyndalis se zvedá Věž Zrození hvězd, tajemná struktura, jejíž černé stěny se lesknou jako temná nebesa a pulsují rytmem neznámé síly. Říká se, že v jejím nitru se rodí světla, která jednou ozáří neznámé končiny vesmíru.

V pevnosti se nachází také Svatyně života hvězd, místo obestřené posvátnou energií. Lampiony, ve kterých září hvězdy, se tu volně vznášejí mezi gotickými sloupy, zatímco lampy naplněné světlem vesmírných těles vrhají měkké odlesky na kamennou podlahu.

Temná krása Eyndalis

Celá pevnost je prodchnuta atmosférou temné elegance, kde gotické klenby sahají do nekonečné výšky, viktoriánské ornamenty zdobí zábradlí schodišť a těžké sametové závěsy zahalují tajemství ukrytá v jejích sálech. Vše je zahaleno věčnou nocí, ale ve stínech tu a tam probleskují odrazy neznámých hvězd, jako by sama pevnost byla součástí kosmického nekonečna.

Tady, v Eyndalisu, čas neplyne tak, jak by měl, a skutečnost se rozpadá v doteku s neznámem.

Velká sídla

• Zalvoyn – Sídlo na břehu temného jezera, kde se schází učenci a mystici, aby studovali ozvěny vesmíru.

Zalvoyn se rozkládá na břehu nehybného, temného jezera, jehož hladina se leskne jako tekutý obsidián. Sídlo je ponořeno do věčné mlhy, která se zvedá z vody a proplétá se mezi jeho úzkými uličkami, lemovanými gotickými stavbami s vysokými věžemi, obloukovými okny a zdobenými balkony. Kamenné fasády domů jsou pokryty lišejníkem a šlahouny temného břečťanu, který se plazí po zdech jako živá stvoření.

Lucerny z černého železa vrhají mihotavé světlo na dlažební kostky, zvlhlé od věčného mrholení. Vzduch je prosycen vůní starých knih, vosku a kadidla, které hoří v chrámových svatyních, kde učenci a mystici studují ozvěny vesmíru. Atmosféra sídla je tíživá, ale zároveň majestátní, jako by se v každém stínu ukrývala dávná tajemství.

Mosty z černého kamene se klene přes kanály, které propojují jednotlivé části sídla, a v dálce se tyčí věže akademií a observatoří, jejichž hroty se ztrácí v hustých mračnech. Přístaviště na břehu jezera je lemováno loděmi s černými plachtami, které se pohupují na hladině a slibují cesty do neznáma.

Knihovna Stínových Záznamů Monumentální budova s klenutými stropy, kde jsou uchovávány svazky o zakázaných vědách, kosmických rezonancích a prastarých proroctvích. Mezi vysokými regály se procházejí tiší učenci zahalení v tmavých róbách.

Observatoř Černého Nebe Věž s obrovskými teleskopy zaměřenými na nekonečné hlubiny vesmíru. Učenci zde luští pohyby hvězd a pátrají po skrytých pravdách vesmíru. Z jejích balkónů lze v noci vidět mlhavé odlesky jiných realit.

Chodby Mlčenlivých  Podzemní katakomby pod sídlem, kde se rozléhají šeptající ozvěny minulosti. Mniši, kteří se zde ukrývají, prý umí rozmlouvat s vesmírnými entitami a dušemi dávno mrtvých.

Lazaret Nočních Věšteb Svatyně, kde se léčí nejen tělo, ale i mysl. Kněží zde vyvolávají vize a přivolávají proroctví ze snů nemocných. Celý prostor je zahalen v měkkém světle svící a vůni myrhy.

Průsmyk Tichého Nebe  Dlouhá, klenutá pasáž plná skrytých výklenků, kde se konají tajná setkání mystiků. Stěny pokrývají runy, které se v určitém světle zdají ožívat a měnit svůj význam.

Přístaviště Ztracených Hvězd Tajemné místo, kde připlouvají lodě z neznámých končin. Říká se, že některé z nich přicházejí z jiných světů a vezou cestovatele, kteří se už nikdy nevrátí.

Dům Černého Slunce Temný chrám zasvěcený neznámé entitě, jejíž přítomnost je cítit ve vzduchu jako tíživá mlha. Poutníci sem přicházejí hledat osvícení, ale mnozí z nich se už nikdy nevrátí.

Zalvoyn je místem, kde se prolíná věda a mystika, kde se studuje podstata reality a kde každé šeptání může skrývat dávno zapomenuté tajemství.

• Daemorith – Sídlo skryté v lese rudých stromů, kde mezi mlžnými ulicemi září lucerny napájené esencí hvězd.

Daemorith – Osamělé sídlo ukryté hluboko v lese rudých stromů, jejichž kmeny se zdají černat v tlumeném světle hvězd. Celý prostor je zahalen v mlze, která se líně plazí mezi starými kamennými sloupy a gotickými oblouky. Lucerny, zavěšené na kovových držácích s jemně vyřezávanými ornamenty, hoří ne běžným plamenem, ale esencí hvězd, jejichž chladná záře vrhá na stěny podivně zkreslené stíny.

Sídlo samotné je monumentální stavba z tmavého kamene, s vysokými věžemi čnějícími do nebe jako zkamenělá křídla padlého anděla. Okna jsou štíhlá, zdobená vitrážemi, které ve slabém světle vytvářejí krvavé odlesky na podlaze. Vstupní vrata, těžká a vykládaná stříbrnými reliéfy hvězdné oblohy, se otevírají do rozlehlé haly, kde se temné sloupy zvedají k vysokému klenutému stropu.

Dlouhé chodby jsou zahalené v přítmí, lemované portréty, jejichž oči jako by sledovaly každý pohyb. Koberce s komplikovanými vzory tlumí kroky, a vzduch je nasycen slabou vůní starého pergamenu, vosku a něčeho nepojmenovatelného – snad vzpomínkami na ty, kteří tu kdysi žili. Nejvyšší věž, Komnata Nočního plamene, je domovem nejzářivější lucerny, jejíž světlo nikdy nehasne a o níž se říká, že ji napájí poslední dech umírající hvězdy.

V zahradě obklopující sídlo rostou podivné květiny s rudými okvětními lístky, které připomínají kapky krve. Sochy, jejichž tváře jsou zčásti rozleptané časem, stojí mlčky mezi trnitými keři. A v nejhlubší části panství leží Zrcadlové jezero, jehož hladina nikdy nevlní vítr – jen odráží temnou krásu Daemorithu a nekonečnou oblohu nad ním.

• Vaelzareth – Sídlo válečníků a strážců Nihilthonu, známé svou mohutnou hradbou z černého kamene a věžemi, z nichž lze spatřit i nejvzdálenější kouty říše.

Vaelzareth – Ponuré sídlo válečníků a strážců Nihilthonu se tyčí nad okolní krajinou jako temná pevnost zapomenutých věků. Jeho masivní hradby, vytesané z černého obsidiánového kamene, pohlcují světlo, a jejich hladký povrch se leskne v mdlém svitu měsíce jako povrch hluboké propasti. Každý kámen nese stopy dávných bitev, jizvy po zbraních i runové značky ochraňující pevnost před těmi, kdo by se opovážili přiblížit s nepřátelskými úmysly.

Nad hradbou ční vysoké věže, gotické sloupy sahající k nebi jako drápy temnoty. Jejich štíhlé siluety se ztrácejí v mlžném oparu, a přestože působí jako křehké prsty natahující se k obloze, jsou pevné a neochvějné. Každá věž slouží jako strážní bod, odkud lze dohlédnout až k nejvzdálenějším koutům Nihilthonu – a kde neustále planou červené signální ohně, varující před vetřelci.

Uvnitř pevnosti se rozkládají temné síně s klenutými stropy, zdobené vyřezávanými reliéfy bitev, démonických bytostí a osudu válečníků, kteří v těchto zdech přísahali věrnost. Dlouhé chodby osvětlují jen mdlé světelné krystaly vrhající krvavě rudou záři na černé kamenné podlahy. Zábradlí schodišť jsou zdobena kovovými ornamenty ve tvaru zkroucených trnů a zkažených růží, zatímco ve vzduchu se vznáší těžká vůně spáleného kadidla a železa.

Vaelzareth není jen pevností – je to srdce stínů, místo, kde vřou válečnické přísahy a kde každý krok zní jako ozvěna dávných legend.

• Orrinthar – Sídlo proroků a písařů, kde jsou uchovávány prastaré spisy předpovídající osud hvězd.

V temném srdci mlžných hor se tyčí Orrinthar, sídlo proroků a písařů, kde se uchovávají prastaré spisy předpovídající osud hvězd. Tato monumentální stavba je architektonickým skvostem, v němž se gotická majestátnost prolíná s viktoriánskou elegancí.

Hlavní věže sahají vysoko k nebi, jejich černé kamenné stěny jsou porostlé popínavými rostlinami, které se v měsíčním světle lesknou jako hadí kůže. Okenní vitráže, zdobené stříbrnými a nachovými vzory, vrhají do vnitřních prostor mystické odlesky, zatímco těžké železné dveře nesou reliéfy hvězdných znamení a dávných proroctví.

Uprostřed sídla se nachází Velká observatoř, kde se proroci sklánějí nad starodávnými svitky a sledují pohyb nebeských těles skrze obrovský skleněný strop, připomínající rozpraskaný obsidián. Chodby jsou osvíceny pouze mihotavými lucernami, jejichž světlo se odráží od tmavého mramoru podlah, kde jsou vyryté složité astrální diagramy.

Uvnitř sídla panuje ticho přerušované pouze šustěním pergamenů a občasným ozvěnovým cinknutím hodinového mechanismu ukrytého hluboko v útrobách budovy. Ve vzduchu je cítit vůně starého papíru, vosku a kadidla, zatímco stíny tančí po stěnách vysokých knihoven, plných zakázaných vědění a zapomenutých proroctví.

Orrinthar není jen sídlem vědění, ale i místem, kde se čas ohýbá pod tíhou osudu – a kde hvězdy šeptají své temné pravdy pouze těm, kdo se jim odváží naslouchat.

Hlavní města

• Tzalverith – Největší metropole Nihilthonu, s katedrálami, jejichž vrcholky mizí v nočním nebi. Je centrem moci a sídlem nejvyšší šlechty.

Tzalverith se tyčí jako monument osudu a tajemství. Gotické katedrály s věžemi mizícími v nočním nebi připomínají prsty natahující se k hvězdám, zatímco mohutné paláce, postavené z temného kamene protkávaného stříbrnými vlákny, stojí jako mlčenliví svědkové zapomenutých věků. Úzké uličky se noří do věčné tmy, osvětlené jen bledým měsícem a lampami naplněnými prachem padlých hvězd.

Ve městě vládne ticho, přerušované jen táhlým zvukem zvonů, jejichž hlas se rozléhá nad kamennými náměstími. Mosty pokryté runami spojují černé věže, zatímco knihovny a observatoře hledí k nebesům, jako by v hlubinách vesmíru hledaly odpovědi na nevyřčené otázky.

Hlavní místa

1. Katedrála Stříbrného měsíce

Nejvyšší stavba města, kolosální chrám, jehož mramorové sloupy se tyčí jako pilíře mezi světy. Její stříbrné vitráže odrážejí měsíční světlo, vrhajíce na podlahu spletité obrazce souhvězdí.

Uprostřed hlavní síně se nachází Černý krystal osudu, zářící bledým hvězdným světlem. Kamenné zdi kolem něj jsou pokryté vytesanými nápisy, jejichž význam se zdá být stále proměnlivý, jako by v sobě nesly hlasy samotných hvězd.

2. Palác Hvězdné záře

Pevnost vybudovaná z černého obsidiánu, jehož povrch se třpytí pod měsíčním světlem jako hladina neznámého moře. Vyřezávané reliéfy na jeho zdech vyprávějí příběhy zapomenutých věků, jejichž význam se ztratil v toku času.

Největší sál paláce je osvětlován světlem padajícím skrze křišťálovou kupoli, připomínající noční oblohu plnou hvězd. Kamenné sochy souhvězdí lemují dlouhé chodby, jejich prázdné pohledy sledují každou změnu v uspořádání nebes.

3. Náměstí Šepot hvězd

Rozsáhlé kamenné prostranství, jehož hladký povrch odráží noční oblohu, jako by bylo vyrobeno ze samotného vesmíru. Černý obelisk, stojící uprostřed náměstí, je pokrytý měnícími se runami, které rezonují v rytmu hvězd.

Po jeho obvodu se tyčí observatoře a archivy, jejichž věže se zdají být natažené k nebesům, jako by se snažily zachytit šeptané tajemství astrálních sfér.

4. Most Vesmírných těles

Obrovský gotický most, spojující Katedrálu Stříbrného měsíce s Palácem Hvězdné záře. Jeho povrch je tvořen černým kamenem, protkávaným stříbrnými liniemi, které pulsují v rytmu neznámého kosmického řádu.

Na jeho okrajích stojí sochy astrálních bytostí, jejichž prázdné oči se zdají být obráceny k nebi. Říká se, že když měsíc dosáhne svého vrcholu, most začne zářit, jako by se na krátký okamžik proměnil ve hvězdnou cestu vedoucí mezi světy.

5. Měsíční sady

Skryté zahrady nočního světla, kde mezi mramorovými chodbami rostou bílé růže a stříbrné lilie, jejichž květy se otevírají pouze pod světlem luny. Fontány zde odrážejí noční oblohu, zatímco hladké kamenné lavičky, zarostlé popínavými rostlinami, poskytují tiché útočiště.

Nejhlouběji v sadech se rozkládá Stříbrné jezírko, jehož klidná hladina odráží nejen současnost, ale i stíny budoucnosti. Kdokoliv se do něj zadívá za úplňku, může spatřit záblesky času, jejichž smysl zůstává zahalený tajemstvím.

6. Přístav Třpyt hvězdy

Místo na samém okraji města, kde se temné vody přelévají pod hvězdnou oblohou, jako by mezi sebou skrývaly ztracené zrcadlo vesmíru. Mramorová mola, porostlá runovými vzory, vyzařují slabou záři, zatímco kamenné sloupy nesou vyřezané obrazy neznámých astrálních bytostí.

Z přístavu vedou skryté podzemní chodby, jejichž účel zůstává nejasný – říká se, že v temnotě pod městem existují brány do míst, kam by nikdo neměl vkročit.

7. Knihovna Hvězdný prach

Největší z knihoven Tzalverithu, obrovská gotická stavba, jejíž věže se zdají sahat až do nekonečna. Její nekonečné chodby, plné prachových svitků, rezonují ztracenými hlasy dávných proroctví.

Uprostřed hlavního sálu stojí Svitkový oltář, kde jsou uchovány nejstarší hvězdné záznamy, jejichž písmo se mění podle fází měsíce. Oltář je vyroben z tmavého kamene, v jehož povrchu se odráží neznámé souhvězdí, které se neobjevuje na žádné mapě noční oblohy.

Tzalverith je město věčného ticha, kde hvězdy šeptají zapomenuté pravdy a kamenné zdi nesou vzpomínky dávných věků. Každá ulice je stránkou osudu, každý sloup monumentem vědění. Čas zde neplyne stejně jako jinde – zde je přítomnost pouze ozvěnou minulosti a budoucnost jen nejasným odrazem ve vodách Stříbrného jezírka.

• Xyldarion – Město, kde se spojují různé dimenze. Portály vedoucí do jiných světů se zde otevírají podél temných kanálů a v podzemních svatyních.

Xyldarion je místem mezi světy, kde se realita láme a prolíná s nekonečnem. Gotická architektura, prodchnutá esencí neznámých dimenzí, se tyčí do výše jako tiché strážné věže, zatímco úzké uličky, zahalené v mlze, mizí v temnotě mezi starými kamennými zdmi pokrytými pulsujícími runami.

Podél kanálů černé vody, kde se odrazy světel mění ve znepokojivé obrazy jiných světů, se rozkládají mramorové mosty, spojující části města, které jako by ani nepatřily do stejné reality. V podzemních svatyních, ukrytých v hlubinách Xyldarionu, se otvírají portály do dimenzí, jejichž podstata je zahalená tajemstvím.

Zde čas neplyne stejně – obloha nad městem se neřídí pravidly známého vesmíru, někdy je zrcadlem neznámých galaxií, jindy temným plátnem, kde se mihotají přízraky jiných existencí. Xyldarion je městem cest, ale ne všechny z nich vedou zpět.

1. Brána Mnoha Světů

Mohutná klenutá brána, která se mění podle fází neznámého měsíce. Její povrch je pokrytý pulsujícími znaky, které svítí v rytmu neviditelných proudů dimenzionální energie.

Právě zde se nejčastěji otevírají portály, vedoucí do různých realit. Když se brána aktivuje, vzduch se stává hustším, barvy blednou a světlo se láme, jako by samotný prostor vzdoroval známým zákonům.

2. Kanály Stínové hladiny

Spletité vodní cesty, jejichž hladina neodráží realitu, ale spíše obrazy jiných světů. Kanály protékají podél ruin starých chrámů a pod gotickými mosty, jejichž mramor je pokryt symboly, které se občas mění, jako by se samy psaly.

Temné gondoly kloužou podél vody bez veslaře, jako by se řídily neznámou vůlí. Ti, kdo do kanálů nahlédnou příliš dlouho, mohou spatřit věci, které nikdy neměly být viděny.

3. Chrám Roztrženého závoje

Starobylá stavba, jejíž věže se ztrácejí v mlze a jejíž klenby se zdají být větší zevnitř než zvenčí. Vyřezávané portály uvnitř chrámu jsou zazděné, ale některé za bouřlivých nocí pulzují temnou energií.

Legenda praví, že přesně o půlnoci se v jeho středu zjevuje zrcadlo, které ukazuje ne to, co je, ale to, co mohlo být – či snad co teprve přijde.

4. Most Mizejících kroků

Přemosťuje dvě části města, ale říká se, že nikdy nevede dvakrát na stejné místo. Vytesané reliéfy na zábradlí zobrazují výjevy z jiných realit, jejichž podoba se mění s každou nocí.

Když mlha zahalí Xyldarion, kroky na mostě utichnou – a ti, kdo po něm kráčí, mohou zjistit, že se ocitli na místě, kde nikdy nebyli.

5. Náměstí Zapomenutých Souhvězdí

Centrální bod města, dlážděný černým onyxem, v jehož povrchu se odrážejí neznámé hvězdy. Obelisk uprostřed je pokryt přepisujícími se runami, které se zdají být zprávou z jiného času a prostoru.

Někdy z ničeho nic zazní zvuk podobný šeptu, ale žádná ústa jej nevyslovila. Říká se, že na tomto místě se setkává samotná realita s jejími stíny.

6. Krypta Ztracených Dveří

Pod městem leží bludiště tunelů, kde se nacházejí dveře, které nikam nevedou – dokud nenastane správný čas. Každé dveře jsou jiné, některé vypadají, jako by byly rozpadlé věkem, jiné jako zrcadlové brány.

Jednou za čas se některé z nich otevřou – a ti, kdo jimi projdou, nemusí nikdy najít cestu zpět.

7. Knihovna Nekonečné Hranice

Skrytá za zdí, která neexistuje pro obyčejné oči, Knihovna Nekonečné Hranice obsahuje spisy z jiných světů, jejichž stránky se samovolně obracejí, jako by se řídily jinými zákony času.

Některé svitky a knihy nejsou psány žádným známým jazykem, jiné vypadají, jako by byly napsány v budoucnosti. Říká se, že kdo zde nalezne svůj vlastní příběh, je navždy uvězněn mezi stránkami reality.

Xyldarion je město, kde se hranice mezi světy stírají. Cesty vedou do neznámých dimenzí, voda odráží jiné reality a zdi chrání tajemství starší než čas. Město je živoucí bránou mezi existencemi, ale jen málokdo se z něj dokáže vrátit stejný, jakým byl.

• Vexilmar – Město moudrých, domov největší knihovny Nihilthonu, kde jsou uloženy svitky s věděním nejen této říše, ale i světů za ní.

Vexilmar je temné město zahalené v neustálém šeru, kde se mlha valí úzkými uličkami dlážděnými černými kameny a světlo plynových lamp sotva proniká jejich hustými závoji. Vysoké věže s ostrými gotickými oblouky a štíhlými chrliči se zvedají k obloze zahalené v purpurově černých mracích, v nichž se občas mihne bledý odraz luny. Střechy jsou pokryté těžkou břidlicí, jejich hřebeny zdobené groteskními sochami, které se v blikotavém světle lamp zdají pohybovat. Železné brány s komplikovanými ornamenty stráží vchody do velkolepých studoven, jejichž okna s vitrážemi odrážejí tlumené světlo města jako oči zapomenutých věků.

Hlavní místa

• Velká knihovna Nihilthonu
– Monumentální stavba z černého mramoru s klenutými stropy a nekonečnými řadami regálů sahajícími až k neviditelným výšinám. Uprostřed každého sálu visí křišťálové lustry, jejichž svíce nehoří ohněm, ale chladným modrým světlem. Masivní dřevěné stoly pokryté pergameny a inkoustovými kalamáři jsou rozmístěny mezi knihovními ochozy, nad nimiž visí masivní závěsy z těžkého sametu, které pohlcují zvuk a utápí knihovnu v téměř hmatatelném tichu.

• Obelisk Zapomenutých Pravd
– Stojí na opuštěném náměstí pokrytém popraskanou dlažbou, kde se v prázdných fontánách odrážejí bledé stíny. Obsidiánový monolit se táhne vysoko nad střechy města, jeho povrch je pokryt runami, které žhnou slabým karmínovým světlem, když se přiblíží někdo, kdo touží po poznání. Říká se, že se k jeho hladkému povrchu nikdy nedá přiblížit ruka smrtelníka – každého, kdo se ho pokusí dotknout, zaplaví příval cizích myšlenek a vizí dávno ztracených světů.

• Most Mlčících Myšlenek
– Most spojuje východní a západní část Vexilmaru a vede nad hlubokou propastí, jejíž dno se ztrácí v nekonečné mlze. Jeho zábradlí z černého železa je pokryto vyrytými jmény těch, kteří zde kdysi ztratili sami sebe v úvahách, které je již nikdy neopustily. Když po něm někdo přejde, může cítit zvláštní chlad – říká se, že most neukládá pouze zvuky, ale i nejtemnější myšlenky těch, kdo po něm kráčí.

• Astrální Archiv
– Podzemní svatyně vědění, jejíž vchody jsou ukryté za složitými hodinovými mechanismy, jejichž tikot je slyšet v celém městě. Jakmile někdo sestoupí po schodišti spirálovitě se vinoucím do hlubin, ocitne se v sále, kde knihy plují ve vzduchu a stránky se samy otáčejí v neviditelném vánku. Místnost je osvětlena pouze světlem hvězd, které se zdají být zavěšené v nekonečné černi nad hlavou – žádný plamen zde nemůže existovat.

• Sály Nekonečných Otázek
– Temná galerie s vysokými gotickými sloupy, mezi nimiž se ozývá sotva slyšitelný šepot. Stěny jsou pokryté vyrytými otázkami ve všech existujících i dávno zapomenutých jazycích. Některé jsou vybledlé a jejich slova již nelze rozluštit, zatímco jiné jako by právě vznikaly pod rukou neviditelného písaře. Ti, kdo se zde zdrží příliš dlouho, mohou začít slyšet otázky, které nikdy nepoložili, ale které v jejich myslích zakoření a již nikdy neodejdou.

Vexilmar není pouhým městem – je živoucím monumentem vědění, jehož ticho je stejně těžké jako jeho kamenné stěny. Jeho gotické věže se tyčí do neznáma, ponořené v melancholii věčnosti, kde se slova stávají nesmrtelnými a tajemství nikdy neumírají.

• Lythorvain – Město na vrcholcích černých hor, kde sídlí hvězdní poutníci studující podstatu temné hmoty.

Na samotných vrcholcích Černých hor, kde se vzduch chvěje neviditelnou silou kosmu a ticho je hlubší než sama temnota, se tyčí Lythorvain – město zahalené v tajemství nekonečného vesmíru. Jeho věže, tenké a ostré jako čepel, se ztrácejí v noční obloze, která zde nikdy nepoznala světlo dne. Stavby města jsou postaveny z temného obsidiánu a záhadného kovu, jenž slabě pulzuje fialovým světlem, jako by v sobě nesl ozvěny vzdálených galaxií.

Ulice jsou úzké a dlážděné černým kamenem, jehož povrch se leskne jako tekutá noc, odrážející nekonečné hvězdné moře nad hlavou. Z budov visí těžké sametové závěsy v hlubokých odstínech nachu a inkoustové modři, které ve vánku připomínají pohyb mlhovin. Vzduch je prosycen podivnou energií – zde realita nikdy není zcela pevná a čas plyne jinak než ve zbytku světa.

Hlavní místa

• Observatorium Nekonečna
– Nejvyšší věž v Lythorvainu, jejíž vrchol mizí v nočním nebi. Z jejích otevřených balkonů je možné spatřit neviditelné struktury vesmíru – zářící linie temné hmoty, pohybující se fragmenty mrtvých hvězd a stíny neznámých entit putujících mezi galaxiemi. Uvnitř se nachází masivní hvězdná mapa vytesaná do podlahy, jejíž drážky se v průběhu času samy mění podle pohybu nebeských těles.

• Krypta Kosmického Ticha
– Podzemní svatyně, kde se hvězdní poutníci uchylují k meditaci nad tajemstvím existence. Je to místo absolutního ticha – žádný zvuk zde neexistuje, ani myšlenky se zde neodrážejí v lidské mysli. Zdi z neznámého materiálu se zdají pohlcovat jakoukoliv energii, a kdo zde setrvá příliš dlouho, může se stát pouhým odrazem v hladkém povrchu temných stěn.

• Most Černé Propasti
– Úzký klenutý most vedoucí přes zdánlivě nekonečnou propast, v jejíž hlubině se neodráží nic kromě chladného třpytu hvězd. Říká se, že kdokoliv se zadívá dolů příliš dlouho, může spatřit nejen hlubiny vesmíru, ale i svůj vlastní konec rozplynutý v prázdnotě. Most je pokryt složitými vzory připomínajícími konstelace, které se pomalu mění, jako by reagovaly na pohyb oblohy.

• Knihovna Kosmických Stínů
– Budova s vysokými oblouky a vitrážemi zobrazujícími galaxie, které nikdy nebyly objeveny. Police jsou plné knih psaných neznámými jazyky, z nichž některé jsou starší než samotný čas. Některé svitky se vznášejí ve vzduchu a jejich slova se objevují jen tehdy, když na ně dopadne specifické světlo. Uprostřed místnosti se nachází černý podstavec, na němž spočívá zrcadlo, o němž se říká, že neodráží přítomnost, ale budoucnost vesmíru.

• Aethernova – Chrám Temné Hmoty
– Masivní katedrála s obloukovými stropy, jejichž stěny jsou vykládané meteorickým kovem, který se zdá žít vlastním životem. V jejím středu levituje koule temné hmoty – pulsující, neuchopitelná, vrhající stíny, které nejsou stíny tohoto světa. Kněží hvězd zde rozmlouvají s entitami, jejichž podstata je neznámá, a hledají odpovědi na otázky, které nikdy neměly být položeny.

Lythorvain je město na pomezí reality a snu, místo, kde gravitace ne vždy funguje tak, jak by měla, a kde se noční obloha zdá být blíže než vlastní myšlenky. Je to město těch, kteří se nebáli pohlédnout do nekonečné propasti kosmu – a kteří si z této propasti odnesli odpovědi, jež by možná nikdy neměly být vysloveny.

• Kovarethis – Město spojené s prastarými rituály, kde se hvězdní proroci setkávají, aby čelili příchodu osudu.

Kovarethis je město ztracené mezi časem a prostorem, zasazené do krajiny, kde se realita prolíná s vizemi budoucnosti. Tyčí se na plochém útesu z černého kamene, nad nímž se rozprostírá obloha věčně zahalená v temně modré mlhovině, která se pohybuje jako dým stoupající z neznámých hlubin vesmíru.

Budovy města jsou vysoké, gotické konstrukce vyrobené z temného kovu a obsidiánu, jejichž povrchy odrážejí záblesky vzdálených hvězd. Klenuté střechy jsou zdobené kovovými ornamenty připomínajícími souhvězdí, zatímco kamenné chodby se stáčejí do labyrintů, v nichž se ozvěna kroků ztrácí ve věčnosti. Plynové lampy zde nehoří obyčejným plamenem – jejich světlo je chladné, namodralé, jako by vyzařovaly samotnou esenci prázdnoty kosmu.

Před hlavními bránami města stojí Ohnivý monolit, mohutný obelisk, jehož povrch je pokryt rytinami prastarých jazyků. Když se někdo přiblíží, znaky se rozzáří rudým světlem a mění se do tvarů neznámých konstelací.

V ulicích Kovarethisu se vznáší podivná hudba – hluboké, táhlé tóny, které jako by přicházely z jiné dimenze. Město je plné chrámů a svatyní, kde se hvězdní proroci scházejí, aby dešifrovali znamení příchodu osudu.

Hlavní místa

• Chrám Kosmických Proroctví
– Nejvyšší stavba ve městě, temná katedrála s vitrážemi zobrazujícími neznámé galaxie a padlé hvězdy. Uvnitř se nachází masivní Astrolabium Průzračné Noci, stroj, který se pomalu otáčí, odhalujíc neustále se měnící vzory osudu. Uprostřed chrámu levituje Zrcadlo Času, hladký obelisk z černého skla, ve kterém lze zahlédnout možné budoucnosti – avšak žádná z nich není zcela pravdivá.

• Křišťálová observatoř
– Kruhová stavba na nejvyšším bodě města, jejíž střechu tvoří průhledná kupole, skrze kterou lze spatřit nebe v jeho nejčistší podobě. V sále observatoře se nacházejí Kosmické čočky, které umožňují vidět nejen hvězdy, ale i časové proudy proplétající se mezi světy. Některé z nich ukazují obrazy minulosti, jiné poodhalují to, co teprve přijde.

• Kostnice Padlých Souhvězdí
– Podzemní labyrint plný ruin starších než samotné město. Hvězdní proroci zde pohřbívají ty, kteří se dotkli příliš hlubokých tajemství a byli pohlceni kosmickým poznáním. Zdi jeskyní jsou pokryté slabě zářícími runami a podél chodeb visí kovové lampy, které vyzařují mihotavé fialové světlo. Uprostřed labyrintu se nachází Hrobka Černého Slunce, jejíž dveře jsou zdobené obrazci neznámého původu, které se neustále proměňují.

• Most Mlčících Hvězd
– Starobylý most, který spojuje dvě části města a vede nad bezednou propastí, v níž lze spatřit záblesky vzdálených světů. Když někdo kráčí po mostě, jeho kroky se ztrácejí ve zlověstném tichu – říká se, že každý, kdo po něm projde, zanechá část své duše v nekonečné temnotě pod ním.

• Oltář Konce Věků
– Posvátné místo na samém okraji útesu, kde se odehrávají nejdůležitější rituály. Oltář je obklopen kamennými pilíři pokrytými zářícími symboly, které se mění podle pohybu hvězd. Poutníci sem přicházejí, aby vyčetli osud světa z pohybu kosmických proudů – avšak málokdy odcházejí s odpověďmi, které by jim přinesly klid.

Kovarethis je město, kde neexistuje minulost ani budoucnost – je to místo mezi okamžiky, kde se hvězdní proroci snaží pochopit nevyhnutelnost osudu. Jeho ticho není pouhým tichem, ale hlubokou prázdnotou, v níž se ztrácí slova i myšlenky. Každá ulice, každá budova nese v sobě otisk věčnosti, a každý kámen skrývá tajemství, která by možná měla zůstat navždy zapomenuta.

• Myrzalithor – Tajemné město ponořené v mlze, kde se čas chová jinak než ve zbytku Nihilthonu a kde jsou sny stejně skutečné jako realita.

Myrzalithor je město na pomezí reality a iluze, ponořené v nekonečné mlze, která se nikdy nerozptýlí. Jeho ulice se mění podle vůle času, který zde neplyne jako jinde – hodiny se pohybují zpět i vpřed, stíny se protahují a zkracují, a to, co je jedním okamžikem pevné, může být v příštím jen pouhou ozvěnou snu.

Budovy města jsou vysoké a štíhlé, s gotickými věžemi tyčícími se k nebi, jejich siluety skryté za hustým závojem mlhy. Vyrobené z temného kamene s nádechem fialového třpytu, jejich fasády pokrývají reliéfy hvězd, měsíců a neznámých kosmických symbolů, které se někdy mění, jako by v nich žilo cosi cizího. Okenní skla jsou tmavá a odrážejí nebe, které zde nikdy není stejné – jednou je poseté hvězdami, jindy je prázdné, černé jako propast.

Na ulicích planou podivné lampy, které nevrhají světlo, ale spíše rozmazávají realitu okolo sebe. Některé domy se zdají staré tisíce let, zatímco jiné vypadají, že se právě vynořily z hlubin snů. Z dálky se občas ozve tichá melodie, zvuk neznámého hudebního nástroje, který hraje sám od sebe, ztracený v čase.

Myrzalithor není město, ve kterém lze najít odpovědi – je to město, které pokládá otázky, jež se ztrácejí v ozvěnách věčnosti.

Hlavní místa

• Knihovna Zapomenutých Snových Kronik
– Obrovská knihovna, jejíž police se táhnou v nekonečných spirálách a mizí v temnotě nad hlavami poutníků. Knihy zde neobsahují jen slova, ale i vzpomínky, sny a příběhy, které se nikdy nestaly. Některé svitky jsou prázdné, dokud se jich někdo nedotkne – pak se na nich objeví zápisy z jeho vlastních snů, o nichž nikdy nevěděl.

• Náměstí Beztvaré Hodiny
– Uprostřed města leží rozlehlé náměstí, na kterém stojí věž s hodinami, jejichž ručičky se pohybují chaoticky, někdy dokonce couvají. Když se někdo postaví doprostřed náměstí, může na okamžik spatřit vlastní minulost či budoucnost – ale nikdy ne takovou, jakou si představoval. Kolem náměstí se tyčí kamenné sochy v kápích, jejichž tváře jsou vždy zahaleny mlhou.

• Mlžný Most Klamných Osudů
– Most, který se klene přes propast neznámé hloubky. Nikdo neví, co leží pod ním – některé legendy tvrdí, že propast vede do snového podsvětí, jiné říkají, že v jejích hlubinách existuje město ztracených duší. Každý, kdo přejde přes most, spatří v mlze své vlastní možné osudy, avšak není jisté, zda jsou skutečné, nebo jen výplodem nevyřčených myšlenek.

• Observatoř Nočních Vln
– Masivní kruhová věž s průzračnou kupolí, která odhaluje pohled na nebe, jaké neexistuje nikde jinde. Hvězdy zde plují jako vlny oceánu, splývají do sebe, tvořící vzory, které nelze pochopit lidským rozumem. Observatoř je také domovem Aetherového Zrcadla, podivného artefaktu, který ukazuje nejen hvězdy, ale i sny těch, kdo se do něj podívají.

• Svatyně Spících Proroků
– Temná katedrála, v jejímž nitru se nachází černý oltář obklopený stříbrnými obelisky. Zde leží Proroci Snů – bytosti, které nikdy neprocitnou, ale jejich myšlenky se nesou celým městem, proměňujíce realitu podle jejich nočních vizí. Někdy se stíny okolo oltáře hýbou, šeptají v jazyce, kterému nikdo nerozumí.

• Rozeklaná věž Tišících se Hlasů
– Nejvyšší věž ve městě, stojící osamoceně na okraji útesu. Její kamenné stěny jsou pokryté runami, které se pohybují jako živé. Říká se, že kdokoliv se vyšplhá na její vrchol, uslyší hlasy těch, kteří v Myrzalithoru zmizeli – šeptající, varující, lákající.

Myrzalithor je město, které si nikdo nepamatuje takové, jaké skutečně je – protože v okamžiku, kdy ho opustí, se jeho vzpomínky začnou měnit. Možná nikdy ani neexistovalo. Nebo možná existuje stále, ve stínech, v mlze, v nepostižitelných vlnách času, kde se sny prolínají se skutečností a žádná odpověď není definitivní.

Akademie

• Vaedilyth – Akademie mrtvých hvězd, kde Noctivelle studují konec hvězdných cyklů a učí se rozumět šepotu světel, která již zanikla.

Vaedilyth se tyčí na samém okraji propasti, která nemá dno – jen nekonečnou čerň, v níž se občas mihotají stíny hvězd, které již dávno pohasly. Tato akademie je místem, kde se zkoumá konec kosmických cyklů, kde Noctivelle – učenci mrtvých hvězd – naslouchají tichému šepotu světel, jež již neexistují.

Budovy akademie jsou postavené z černého mramoru, jehož povrch se matně leskne pod bledým svitem věčně zataženého nebe. Vysoké gotické věže se ztrácejí v mlze, jejich štíhlé siluety jsou ozdobeny ornamenty připomínajícími spirálovité galaxie a hvězdné mapy. Některé z nich jsou pokryté prastarými runami, které mění tvar podle fází neviditelného měsíce, jehož přítomnost lze vycítit, ale nikdy spatřit.

Kameny akademie někdy slabě září, jako by v sobě uchovávaly světlo hvězd, které již dávno vyhasly. Okenní vitráže zobrazují scény kosmického konce – supernovy rozervané vlastní energií, černé díry pohlcující celé soustavy, tiché zhroucení bílých trpaslíků do popela existence. Když přes ně projde světlo, vrhají na podlahu pohyblivé obrazy hvězdných smrtí, které se neustále mění.

V dlouhých chodbách akademie je cítit ozvěna nekonečných cyklů vesmíru. Tikot neviditelných hodin zde neodměřuje čas, ale rozpadající se okamžiky. Na stěnách visí svitky popsané podivnými vzorci, které se zdají psané jazykem, jenž neodpovídá žádné známé gramatice.

V akademii nehoří žádný oheň – světlo přichází pouze z drahých kamenů zasazených do stropů a zdí, které zvolna pulzují, jako by v nich ještě doznívalo světlo hvězd umírajících v dálkách vesmíru. Některé místnosti zůstávají v naprosté tmě, protože právě tam se zkoumá pravá podstata nicoty.

Noctivelle – Učenci mrtvých hvězd

Noctivelle jsou bytosti, které se zrodily z posledního výdechu umírajících hvězd, a jejich osudem je porozumět zániku. Nezkoumají budoucnost, nevyhledávají nové začátky. Místo toho se snaží pochopit konec – rozluštit jeho význam, odhalit tajemství pohasínajícího světla a prázdnoty, která po něm zůstává.

Studují zde pět hlavních oblastí, které se všechny vztahují k posledním okamžikům existence.

1) Zánik hvězd a konec světla

• Co se děje se světlem, když hvězda zemře?

• Lze světlo uchovat, nebo je jeho osud vždy pohasnutí?

• Jaké tajemství se skrývá v posledním okamžiku supernovy?

V Observatoři Zhaslého Světla se Noctivelle dívají skrze čočky, které odhalují hvězdy, jež již neexistují. Někteří tvrdí, že pokud se dívají dostatečně dlouho, mohou spatřit i osud světů, které na těchto hvězdách závisely.

2) Nicota a podstata prázdnoty

• Je nicota prázdná, nebo v sobě ukrývá něco víc?

• Co se nachází za horizontem černých děr?

• Existuje něco mezi světlem a temnotou, co dosud neznáme?

V Domě Pomalé Extinkce Noctivelle studují rezonance umírajících světů, snaží se zachytit poslední vlny existence, které mizí v černé hlubině nebytí.

3) Stíny minulosti a zapomenuté události

• Lze zachytit poslední okamžiky civilizací, které již neexistují?

• Jaké vzory se objevují v cyklech zániku světů?

• Jsou stíny minulosti skutečně mrtvé, nebo stále žijí?

V Archivu Neměnných Stínů Noctivelle studují stínové svitky – pergameny, které neobsahují slova, ale obrazy událostí, které se kdysi staly. Někteří věří, že stíny v archivu mají vlastní vědomí a šeptají v jazyce dávno mrtvých světel.

4) Čas, který neplyne lineárně

• Je konec nevyhnutelný, nebo existují okamžiky, které lze uchovat?

• Mohou být ztracené fragmenty času znovu prožity?

• Existuje místo, kde minulost ještě neskončila a budoucnost už nezačala?

Ve Schodišti Do Nikam Noctivelle studují časové anomálie. Ti, kdo po něm stoupají, mohou vidět obrazy vesmíru v jeho různých fázích – mladého, plného světla, i starého, utopeného v temnotě. Někteří tvrdí, že schodiště je cestou mezi vrstvami času, a že ti, kdo vystoupají dostatečně vysoko, zmizí z reality a stanou se součástí něčeho jiného.

5) Osud vědomí po zániku těla

• Může vědomí přežít po smrti?

• Co se stane s myšlenkami, když hmota, která je nesla, zmizí?

• Je smrt konec, nebo jen přechod do jiné formy existence?

V Katedrále Tichých Výkřiků Noctivelle analyzují poslední okamžiky nejen hvězd, ale i duší. Zrcadlo Zániku, které visí uprostřed, údajně ukazuje to, co následuje po smrti – ale nikdo si není jistý, zda je to pravda, nebo jen ozvěna něčeho, co se nikdy nestane.

Vaedilyth – Kde otázky nemají odpověď

Noctivelle nevěří, že světlo je absolutní pravdou – věří, že teprve v jeho zániku se odhaluje skutečná podstata existence. Studují konec, protože v něm možná leží odpověď na všechny otázky, které si kdy bytosti položily.

Každé světlo zde dříve či později vyhasne.
Každá otázka zde vede k odpovědi, která už možná neexistuje.
A každý, kdo se ponoří do tajemství Vaedilythu, si nikdy nemůže být jistý, zda sám zůstane součástí reality – nebo zda se nakonec stane jen ozvěnou vyhaslého světla ve tmě.

• Aethegave – Akademie hvězd, svatyně Nythavis, kde se prozkoumávají tajemství existence a odhalují skryté síly vesmíru.

Akademie Aethegave je gotická viktoriánská pevnost vznášející se v nekonečném prostoru mezi hvězdami. Její temné věže, zdobené ornamenty připomínajícími souhvězdí, se ztrácejí v mlhovinách noční oblohy.

• Hlavní stavby jsou postaveny z černého obsidiánu a temného mramoru, jejichž povrch odráží slabé světlo hvězd.
• Vysoké věže s gotickými oblouky a špičatými střechami se tyčí do nekonečna, propojené kamennými mosty zahalenými v mlze.
• Stěny akademie jsou hladké a zdobené stříbrnými rytinami souhvězdí, které se mění podle pohybu planet.
• Velká vitrážová okna zobrazují proroctví hvězd a lunární cykly, zatímco slabé světlo měsíce vrhá na podlahu dlouhé stíny, jako by se samy hvězdy chtěly připojit k rituálům Nythavis.
• Chodby jsou osvětleny pouze mihotavým světlem plovoucích svící, které se vznášejí jako duchové mezi temnými tapiseriemi zdobenými kosmickými vzory.
• Vnitřní výzdoba je bohatá, laděná do temně modré, černé a fialové barvy, s těžkými sametovými závěsy a ručně vyřezávaným viktoriánským nábytkem.

V akademii vládne ticho, přerušované jen šeptem hvězd, jakoby vesmír sám sděloval svá tajemství těm, kdo jsou schopni naslouchat.

Hlavní místa akademie

Lunární observatoř

Gotická věž s otevřenou kupolí, kde Nythavis sledují pohyb hvězd, fáze měsíců a propojení souhvězdí. Oltář uprostřed místnosti je vytesán z černého mramoru, na němž se objevují zářivé vzory pouze tehdy, když měsíc dosáhne svého vrcholu.

Knihovna Souhvězdí

Nekonečné regály plné knih vázaných v černé kůži, jejichž stránky září jako noční obloha. Některé texty lze přečíst pouze za určitých hvězdných konstelací, jiné šeptají svá tajemství těm, kdo mají dar naslouchat.

Měsíční sál

Obrovská síň se stropem, který se mění podle skutečných lunárních fází. Zde se Nythavis učí pochopit propojení mezi měsícem, hvězdami a jejich vlastní magií. Gotické sloupy, obtočené stříbrnými symboly, vyzařují chladnou záři, když se měsíc dostane do správného postavení.

Souhvězdná zahrada

Temná zahrada plná podivných květin, jejichž okvětní lístky odrážejí světlo hvězd. Kamenné stezky, měnící tvar podle postavení planet, vedou k astrálním fontánám, kde Nythavis čerpají energii z kosmických sfér.

Nebeská aréna

Prostor, kde Nythavis trénují manipulaci s hvězdnou energií. Gotické oblouky kolem arény jsou zdobené vyřezanými symboly souhvězdí, které se při tréninku začínají slabě třpytit. Gravitace zde není pevná, což umožňuje levitaci mezi hvězdami, jako by se pohybovali přímo mezi galaxiemi.

Co zde studují Nythavis

• Astromantická Magie – Studium hvězdné energie, pohybu planet a jejich vlivu na schopnosti Nythavis.
• Lunární mystika – Zkoumání měsíčních cyklů a jejich propojení s osudem a mocí hvězd.
• Kosmická symbologie – Dekódování souhvězdí a jejich význam v proroctvích Nythavis.
• Gravitace Hvězd – Manipulace s vesmírnou energií a schopnost ovládat vlastní gravitaci.
• Proroctví nebes – Studium znamení ve hvězdách a předpovídání budoucnosti skrze jejich pohyb.

Akademie Aethegave je temné, mystické místo, kde Nythavis studují hvězdy, měsíc a tajemství vesmíru. Gotická viktoriánská architektura a těžká atmosféra noční oblohy dělají z akademie jedinečné místo, kde se učí propojit s kosmickými silami.

Každý, kdo akademii opustí, nese v sobě vědění hvězd, schopnost číst osud v souhvězdích a sílu, kterou pochopí jen ti, kdo kráčejí temnotou mezi světlem hvězd.

Říše spojené s Nihilthonem

• Lunareth – Říše, která existuje na hranici mezi světlem a tmou, její existence je pro Nihilthone jak odrazem, tak i varováním.

• Avelior – Říše bohů, odkud sestupují nebeské bytosti, jejichž vliv sahá i do nejtemnějších koutů Nihilthonu.

• Valkynar – Říše Krvavých Serafů, andělských válečníků, jejichž přítomnost vždy znamená příchod zkázy nebo zrození nové éry.

• Vrannost – Země Echornis, bytostí pohybujících se mezi světlem a stínem, jejichž kroky nikdy nezanechávají stopu, ale jejich hlasy lze zaslechnout v ozvěnách vesmíru.

Celková atmosféra

Nihilthone je místo, kde se realita prolíná s nočními vizemi, kde se gotická nádhera katedrál mísí s hloubkou nekonečného vesmíru. Jeho města září rudými, fialovými a stříbrnými odstíny, zatímco noční vítr přináší ozvěny písní, které už nikdo nepamatuje. V této říši není nic stálé – jen tma, hvězdy a proroctví, která se píší krví osudu.