Fatumveil - Říše věčného soumraku

Fatumveil je říše duchů zahalená do temného, gotického hávu, kde každý kout dýchá melancholií, tajemstvím a stínem ztraceného času. Krajina je ponořena do šedavého a temného oparu, který se nikdy zcela nezvedne – místo dne a noci zde panuje věčný mezičas, svět bez hranic, kde slunce nikdy nevychází, ale ani zcela nezapadá.

Obloha nad Fatumveil je stříbrná, zlověstně se leskne jako povrch stojaté vody pod měsícem. Z ní se valí modré a fialové mraky, které se pohybují tiše a pomalu, jakoby byly samy zhmotnělým dechem zapomenutých bohů. Černý měsíc, temný a bez lesku, visí nehybně na nebi – je to tichý strážce, který nikdy nesvítí, jen bdí. Mezi mraky se mihotají hvězdy, jejichž barvy nejsou běžné – černé jako uhel, růžové jako slabý záblesk vzpomínky, červené jako vyhasínající oheň a žluté jako prastaré zlato. Jejich svit není jasný, ale pulzuje jako srdce dávno zapomenutého vesmíru.

Drakaria - Království dračích šupin

Drakaria je říše temné magie, kde čtyři království draků rozprostírají svou moc nad znetvořenou, tajemnou krajinou. Každé z království je zcela odlišné, ale všechny spojuje temná a gotická atmosféra, v níž vládne síla magie, krve a smrti. Příroda je zde divoká a nehostinná, krajina postrádá jakýkoli náznak světlého dne, protože nad celou říší visí zlověstná obloha.

Obloha

Obloha nad Drakarií je temná a neproniknutelná. Její barvy se mění, od hluboké černé po rudou, fialovou a stříbrnou. Měsíc je vždy fialový a červený, svítí na tuto zemi s podivně krvavým leskem, jenž vrhá tajemné stíny na krajinu. Hvězdy jsou temné, fialové, bílé nebo šedé, a občas se zdá, že se pohybují, jako by byly živými bytostmi, jež sledují dění na zemi. Celý nebeský prostor je pokryt jemným závojem mlhy, která znejasňuje hranice mezi nočním nebi a zemí.

Krajina

Krajina je plná temných lesů s černými stromy, jejichž větve jsou propletené a kroucené, jako by byly zkroucené do podoby koster. Půda je tmavá, pokrytá starými, umírajícími rostlinami, a v mnoha oblastech se zdá, že život samotný pomalu vymírá. V dálce se tyčí hory, jejichž vrcholky se ztrácejí v mlze a temnotě, obklopené strašidelnými a rozpadlými ruinami starobylých měst a hradů.

Grimwhisk – Říše bytostí Nekoma

„Sen, který nikdy nepřejde v den. Krása, která se zračí v očích noci.“

Grimwhisk je říší skrytou mezi světlem a temnotou, světem, kde vládne ticho, elegance a znepokojivá krása. Je domovem tajemných Nekoma – bytostí, které se rodí ze stínů a světla měsíce. Celá tato říše jako by byla obrazem jejich duše – tichá, mystická, a přesto plná života, který dýchá v rytmu nočních koček.

Obloha nad Grimwhiskem je snová a neskutečná – růžová, bílá, stříbrná a černá se vzájemně prolínají v neustálém pohybu, jako závoje z mléčného kouře. Ve středu visí zlatý měsíc, zářící jako korunovační klenot, a kolem něj pulzují zlaté hvězdy, které nepřinášejí světlo, ale prastarou moc a klid. Nebe se neřídí denním rytmem – nikdy tu není úplný den ani hluboká noc, pouze věčný soumrak s hedvábným šepotem mlhy.

Krajina je neklidná, ale nádherná.
V dálce se táhnou šedé a tmavě modré hory, ostré a tiché, jejichž vrcholky mizí v růžové mlze, která se pohybuje jako živá. Řeky a jezera s fialovou vodou odrážejí hvězdy i vzpomínky, vlny hladce kloužou jako skleněné čepele.

Nihilthone – Klenot mezi hvězdami a propastí

Říše Nihilthone – Klenot mezi hvězdami a propastí

Nihilthone je říše ponořená do nekonečné noci, kde se gotická vznešenost snoubí s vesmírnou majestátností. Její svět se noří do temnoty, prozářené rudými mlhovinami, fialovými záblesky umírajících hvězd a chladným stříbřitým svitem luny. Každá část této říše je odrazem její tajemné a éterické podstaty, domovem bytostí, které se narodily mezi hvězdami a temnotou.

Nebesa a atmosféra

Obloha Nihilthonu není nikdy stejná – mění se podle cyklů kosmických sil. Někdy je černá jako propast mezi galaxiemi, jindy se rozjasní karmínovými a fialovými mlhovinami, jejichž záře se odráží na hladinách temných jezer. Stříbrná luna se vznáší vysoko nad krajinou, vrhajíc svůj bledý svit na věže, chrámy a rozlehlé pláště lesů. Hvězdy zde nejsou pouhým světlem – jsou pulzujícími dušemi dávných civilizací, jejichž šepoty lze zaslechnout za tiché noci.

Vhëzmarra - Říše klidu a bouře

Vhëzmarra - Říše klidu a bouře

Žijí zde bytosti Cinvraels a Fulminara, Říše Vhëzmarra je temné a nadpřirozené místo, kde se spojují tajemství, síla a nezkrotná krása. Tato říše je zahalena v melancholii a vznešenosti, každý její kout je naplněn podivnými prvky, které vyzařují věčnou sílu a klid. Obloha je vždy pokryta fialovým a stříbrným závojem, který se prolíná s temnými mraky, jež se pohybují jako živoucí bytosti. Na tomto nebi se nachází stříbrný měsíc, jehož chladné světlo vrhá dlouhé stíny a osvěcuje krajinu pouze slabým, ledovým svitem. Souhvězdí jsou jasná a jakoby napojená na dávné tajemství vesmíru, jejich světlo vytváří zlaté nitky v oblacích, které se ztrácejí v neprobádaných hlubinách.

Falmaroth – Pekelná říše

Falmaroth – Pekelná říše

Nad vším, co tvoří Falmaroth, se vznáší ohnivý měsíc, rudě planoucí jako živoucí oheň na nebesích. Není to přirozené těleso – je to zhmotněná kletba, věčné znamení zatracení, jehož světlo není světlem, ale rudým žárem, který vrhá fialové stíny a oranžové odlesky na každou puklinu v zemi.

Obloha této říše je těžká, temná jako popel, černá s nádechy fialových září, které občas protnou rudé blesky. Mraky se hýbou jako živé bytosti, těžké a ztuhlé, praskající pod tlakem magie, která je ve vzduchu všudypřítomná.

Krajina Falmarothu je surová, popraskaná a rudě zbarvená, jako by pod povrchem tepal živý oheň. Země je šedá až černá, posetá žíhajícími oranžovými žilami lávy, které pulzují jako otevřené rány světa. Popel se snáší z nebe jako dešťové šupiny a šlehá vzduchem, jako by i vítr byl součástí pekla – pálí, spaluje a šeptá jména těch, kdo padli.

Ezerath – Země krvavého soumraku

Ezerath – Země krvavého soumraku

Kde bolest nikdy neutichá a smrt není konečnou zastávkou

Ezerath je říše, kde se zhmotňuje samotná podstata utrpení. Toto místo je domovem Sanguinothů – bytostí zrozených z krve a smrti, duchů utrpení a přelité bolesti.

Obloha, měsíc a světlo říše

Obloha Ezerathu je věčně zastřená těžkými černými mračny, které se převalují jako dým nad spáleništěm. Nikdy se nerozestoupí, ale občas mezi nimi probleskne rudé světlo blesků. Nejsou to obyčejné blesky – místo zvuku hromu přinášejí jen tiché šeptání, v němž lze zaslechnout nářky dávno zemřelých.

Dominantou nebe je krvavá luna – obrovský rudý měsíc, jehož záře pokrývá zemi temně rudým světlem. Není studená ani teplá, ale spíš tíživá, jako by na vše neustále dohlíželo nějaké neznámé oko. Jeho světlo nerozptyluje temnotu – naopak ji prohlubuje.