Lunareth

Lunareth – Říše mezi světly a stíny

Lunareth je svět, kde temnota není nepřítel, ale stvořitel – tam, kde noční nebe taje do nekonečného prostoru, kde se střetávají světy a zároveň se nikdy nesetkají. Obloha je bez hranic, pokrytá zářícími stříbrnými hvězdami, které se třpytí jako rozptýlené slzy dávného boha, jenž stvořil tento svět z bílého prachu a černé magie. Měsíc je stříbrný, ale jeho světlo je chladné a kruté, jako by sám nechtěl osvětlit tento svět, ale sledoval jej z distance, jako neúprosný pozorovatel.

Polární záře: Tanec vzpomínek

Nad říší se vlní polární záře v barvách, které někdy pálí, jindy se zdají být naprosto klidné. Rudá, jak krvavé západy slunce, zahaluje krajinu jako varování, růžová se jemně rozpíná jako nádech jemného soucitu, fialová je zrcadlem temné magie, která vše v Lunareth stvořila, a žlutá prosvítá skrze všechny stíny, jak světlo na konci tunelu, které nic neosvítí, ale pouze skrývá pravdu. Tato záře vypadá jako živoucí vlákna, která se prolínají s magií a roztahují se na obloze v pulzujících pruzích. Někdy se záře stává součástí větru, tvaruje tváře a symboly, které se zjevují a zase mizí, jako vize dávného světa.

Fatumveil - Říše věčného soumraku

Fatumveil je říše duchů zahalená do temného, gotického hávu, kde každý kout dýchá melancholií, tajemstvím a stínem ztraceného času. Krajina je ponořena do šedavého a temného oparu, který se nikdy zcela nezvedne – místo dne a noci zde panuje věčný mezičas, svět bez hranic, kde slunce nikdy nevychází, ale ani zcela nezapadá.

Obloha nad Fatumveil je stříbrná, zlověstně se leskne jako povrch stojaté vody pod měsícem. Z ní se valí modré a fialové mraky, které se pohybují tiše a pomalu, jakoby byly samy zhmotnělým dechem zapomenutých bohů. Černý měsíc, temný a bez lesku, visí nehybně na nebi – je to tichý strážce, který nikdy nesvítí, jen bdí. Mezi mraky se mihotají hvězdy, jejichž barvy nejsou běžné – černé jako uhel, růžové jako slabý záblesk vzpomínky, červené jako vyhasínající oheň a žluté jako prastaré zlato. Jejich svit není jasný, ale pulzuje jako srdce dávno zapomenutého vesmíru.

Drakaria - Království dračích šupin

Drakaria je říše temné magie, kde čtyři království draků rozprostírají svou moc nad znetvořenou, tajemnou krajinou. Každé z království je zcela odlišné, ale všechny spojuje temná a gotická atmosféra, v níž vládne síla magie, krve a smrti. Příroda je zde divoká a nehostinná, krajina postrádá jakýkoli náznak světlého dne, protože nad celou říší visí zlověstná obloha.

Obloha

Obloha nad Drakarií je temná a neproniknutelná. Její barvy se mění, od hluboké černé po rudou, fialovou a stříbrnou. Měsíc je vždy fialový a červený, svítí na tuto zemi s podivně krvavým leskem, jenž vrhá tajemné stíny na krajinu. Hvězdy jsou temné, fialové, bílé nebo šedé, a občas se zdá, že se pohybují, jako by byly živými bytostmi, jež sledují dění na zemi. Celý nebeský prostor je pokryt jemným závojem mlhy, která znejasňuje hranice mezi nočním nebi a zemí.

Krajina

Krajina je plná temných lesů s černými stromy, jejichž větve jsou propletené a kroucené, jako by byly zkroucené do podoby koster. Půda je tmavá, pokrytá starými, umírajícími rostlinami, a v mnoha oblastech se zdá, že život samotný pomalu vymírá. V dálce se tyčí hory, jejichž vrcholky se ztrácejí v mlze a temnotě, obklopené strašidelnými a rozpadlými ruinami starobylých měst a hradů.

Grimwhisk – Říše bytostí Nekoma

„Sen, který nikdy nepřejde v den. Krása, která se zračí v očích noci.“

Grimwhisk je říší skrytou mezi světlem a temnotou, světem, kde vládne ticho, elegance a znepokojivá krása. Je domovem tajemných Nekoma – bytostí, které se rodí ze stínů a světla měsíce. Celá tato říše jako by byla obrazem jejich duše – tichá, mystická, a přesto plná života, který dýchá v rytmu nočních koček.

Obloha nad Grimwhiskem je snová a neskutečná – růžová, bílá, stříbrná a černá se vzájemně prolínají v neustálém pohybu, jako závoje z mléčného kouře. Ve středu visí zlatý měsíc, zářící jako korunovační klenot, a kolem něj pulzují zlaté hvězdy, které nepřinášejí světlo, ale prastarou moc a klid. Nebe se neřídí denním rytmem – nikdy tu není úplný den ani hluboká noc, pouze věčný soumrak s hedvábným šepotem mlhy.

Krajina je neklidná, ale nádherná.
V dálce se táhnou šedé a tmavě modré hory, ostré a tiché, jejichž vrcholky mizí v růžové mlze, která se pohybuje jako živá. Řeky a jezera s fialovou vodou odrážejí hvězdy i vzpomínky, vlny hladce kloužou jako skleněné čepele.

Nihilthone – Klenot mezi hvězdami a propastí

Říše Nihilthone – Klenot mezi hvězdami a propastí

Nihilthone je říše ponořená do nekonečné noci, kde se gotická vznešenost snoubí s vesmírnou majestátností. Její svět se noří do temnoty, prozářené rudými mlhovinami, fialovými záblesky umírajících hvězd a chladným stříbřitým svitem luny. Každá část této říše je odrazem její tajemné a éterické podstaty, domovem bytostí, které se narodily mezi hvězdami a temnotou.

Nebesa a atmosféra

Obloha Nihilthonu není nikdy stejná – mění se podle cyklů kosmických sil. Někdy je černá jako propast mezi galaxiemi, jindy se rozjasní karmínovými a fialovými mlhovinami, jejichž záře se odráží na hladinách temných jezer. Stříbrná luna se vznáší vysoko nad krajinou, vrhajíc svůj bledý svit na věže, chrámy a rozlehlé pláště lesů. Hvězdy zde nejsou pouhým světlem – jsou pulzujícími dušemi dávných civilizací, jejichž šepoty lze zaslechnout za tiché noci.

Vhëzmarra - Říše klidu a bouře

Vhëzmarra - Říše klidu a bouře

Žijí zde bytosti Cinvraels a Fulminara, Říše Vhëzmarra je temné a nadpřirozené místo, kde se spojují tajemství, síla a nezkrotná krása. Tato říše je zahalena v melancholii a vznešenosti, každý její kout je naplněn podivnými prvky, které vyzařují věčnou sílu a klid. Obloha je vždy pokryta fialovým a stříbrným závojem, který se prolíná s temnými mraky, jež se pohybují jako živoucí bytosti. Na tomto nebi se nachází stříbrný měsíc, jehož chladné světlo vrhá dlouhé stíny a osvěcuje krajinu pouze slabým, ledovým svitem. Souhvězdí jsou jasná a jakoby napojená na dávné tajemství vesmíru, jejich světlo vytváří zlaté nitky v oblacích, které se ztrácejí v neprobádaných hlubinách.

Falmaroth – Pekelná říše

Falmaroth – Pekelná říše

Nad vším, co tvoří Falmaroth, se vznáší ohnivý měsíc, rudě planoucí jako živoucí oheň na nebesích. Není to přirozené těleso – je to zhmotněná kletba, věčné znamení zatracení, jehož světlo není světlem, ale rudým žárem, který vrhá fialové stíny a oranžové odlesky na každou puklinu v zemi.

Obloha této říše je těžká, temná jako popel, černá s nádechy fialových září, které občas protnou rudé blesky. Mraky se hýbou jako živé bytosti, těžké a ztuhlé, praskající pod tlakem magie, která je ve vzduchu všudypřítomná.

Krajina Falmarothu je surová, popraskaná a rudě zbarvená, jako by pod povrchem tepal živý oheň. Země je šedá až černá, posetá žíhajícími oranžovými žilami lávy, které pulzují jako otevřené rány světa. Popel se snáší z nebe jako dešťové šupiny a šlehá vzduchem, jako by i vítr byl součástí pekla – pálí, spaluje a šeptá jména těch, kdo padli.

Ezerath – Země krvavého soumraku

Ezerath – Země krvavého soumraku

Kde bolest nikdy neutichá a smrt není konečnou zastávkou

Ezerath je říše, kde se zhmotňuje samotná podstata utrpení. Toto místo je domovem Sanguinothů – bytostí zrozených z krve a smrti, duchů utrpení a přelité bolesti.

Obloha, měsíc a světlo říše

Obloha Ezerathu je věčně zastřená těžkými černými mračny, které se převalují jako dým nad spáleništěm. Nikdy se nerozestoupí, ale občas mezi nimi probleskne rudé světlo blesků. Nejsou to obyčejné blesky – místo zvuku hromu přinášejí jen tiché šeptání, v němž lze zaslechnout nářky dávno zemřelých.

Dominantou nebe je krvavá luna – obrovský rudý měsíc, jehož záře pokrývá zemi temně rudým světlem. Není studená ani teplá, ale spíš tíživá, jako by na vše neustále dohlíželo nějaké neznámé oko. Jeho světlo nerozptyluje temnotu – naopak ji prohlubuje.

Valkynar – Říše Krvavých Serafů

Valkynar – Říše Krvavých Serafů

Temná říše pod věčným soumrakem čtyř lun

Vzhled říše Valkynar

Valkynar je říše věčné noci, zahalená v mystické temnotě a osvětlená jen čtyřmi lunami, které se cyklicky střídají a mění samotnou podstatu krajiny. Slunce zde nikdy nevyšlo, místo něj se nad říší vznáší nekonečná obloha plná hvězd, mraků a lunárního svitu, jenž formuje životy obyvatel.

Celá říše je prodchnutá gotickou a viktoriánskou estetikou – vysoké katedrály s ostrými věžemi se tyčí k nebi, kamenné mosty se klene nad hlubokými propastmi, ulice dlážděné černým mramorem se táhnou mezi honosnými sídly a ve vzduchu je cítit vůně růží, vonných kadidel a deště na studeném kameni.

Lesy Valkynaru jsou temné a tajemné, s kmeny stromů pokrytými stříbřitým lišejníkem a listy, které září pod lunárním světlem. Jezera odrážejí oblohu v nekonečných hlubinách, zatímco mlha stoupající z jejich hladiny šeptá příběhy dávno ztracených duší.

Čtyři luny se střídají v nekonečném cyklu, každá z nich formuje svět kolem sebe a přináší vlastní atmosféru, barvy a energii. Když jedna luna slábne, na obzoru se rodí další, přebírající svou vládu nad krajinou. Tento nekončící tanec lunárních sil ovlivňuje vše od přírodních jevů až po životy obyvatel.

Vrannost – Říše Echornis, vraních bytostí, sluhů upírů z Obsidiayue

Vrannost – Říše Echornis, vraních bytostí, sluhů upírů z Obsidiayue

Krajina temných křídel a nekonečné noci

Vrannost je zemí, kde vládne ticho přerušované pouze šumem křídel a šepoty mrtvých. Rozkládá se na pomezí mezi Obsidiayue, říší upírských lordů, a ztracenými pustinami, kde noc nikdy nekončí.

Tato říše je tvořena černými pláněmi, skalnatými výběžky a hlubokými propastmi, kde se ukrývají města a pevnosti Echornis – vraních bytostí, které slouží upířím pánům z Obsidiayue. Každý kámen zde byl položen krví a kosti poražených nepřátel tvoří základy největších měst.

Spojení s Obsidiayue

Vrannost není pouhou vazalskou zemí, ale prodlouženou rukou upírských lordů. Její armády, temní zvědové a čarodějové pomáhají Obsidiayue udržovat moc. Tajné Koridory Stínů propojují obě říše, umožňují rychlé přesuny armád i doručování rozkazů.

Sanguivale – Říše věčné noci a krvavého pouta

Sanguivale – Říše věčné noci a krvavého pouta

Sanguivale je země, kde nikdy nezapadá slunce, a krajina je zahalena do věčné noci. Černé nebe je poseto tisíci stříbrnými hvězdami, které osvěcují krajinu pouze slabým, studeným světlem, které se odráží od temné země. Rudý měsíc, jenž visí vysoko nad touto zemí, vrhá na krajinu krvavou záři, která se mísí s tmavými mraky. Rudé mraky se pomalu pohybují po nebi jako přízraky dávné minulosti, zatímco rudá mlha halí celé údolí a lesy do tajemného, hustého oparu. Každý krok na této zemi je v tichosti, s jediným zvukem šelestu ztracených vzpomínek.

Krajina Sanguivale je divoká a nedotčená. Černé hory se tyčí nad krajinou jako věční strážci, jejich vrcholy mizí v husté mlze, kterou nelze nikdy prodrat. Údolí a řeky jsou plné temnoty, jejich vody jsou temné, a když se do nich díváte, zdá se, že odrážejí nejen noc, ale i neodhalené tajemství krvavé minulosti. Lesy jsou temné a staré, jejich stromy mají černou kůru a rudé listí, jakoby každý jejich pohyb byl nasycený magií, která je spojila s věčnými stíny. V těchto lesích hrůza a krása existují bok po boku, kde zvířata i stvoření chodí jen ve chvílích, kdy měsíc dosahuje svého vrcholu.

Lukanthi a Lunatari – Dva národy jedné krve

V Sanguivale přebývají dvě odlišné, ale vzájemně propojené bytosti, jejichž osudy jsou propleteny krví a věčnou nocí:

• Lukanthi – Krví poutaní mistři magie, temní aristokraté, kteří ovládají tuto říši. Jsou to bytosti, které nejsou upíry, ale jejich krev je silná a plná magie. Lukanthi jsou tajemní a vysoce vzdělaní, jejich moudrost a síla pramení z prastarých rituálů, které si pečlivě střeží. Nosí dlouhé černé pláště, ozdobené rudými symboly a stříbrnými vyšívanými hvězdami, které na nich jemně září ve tmě, jako připomínka jejich spojení s nebesy. Jsou mistry magie krve a stínů, jejich přítomnost je tichá, ale vždy okouzlující a děsivá.

• Lunatari – Noční dědicové, děti Krvavého Měsíce, jejichž síla je přímo spojená s lunárními cykly. Lunatari jsou divocí, nezkrotní a instinktivní, jejich těla se mění a zesilují s každým úplňkem. Jejich oči žhnou rudou barvou, která odráží sílu měsíce. Jako děti Krvavého Měsíce jsou jejich duše spojené s magií noci. Svým vzhledem a chováním se od Lukanthi liší – jsou rychlí a nebezpeční a často se pohybují v lesích a temných místech, kde temnota a lunární kouzla ožívají.

Obsidiayue - Říše krvavé věčnosti

Obsidiayue – Říše krvavé věčnosti

Ticho zde není prázdnotou, ale šepotem mrtvých.

V této říši, kde noc nikdy neskončí, se nebe třese pod tíhou krvavé oblohy, rozpárané černým měsícem, který září chladným, beztělesným světlem. Černé hvězdy planou na tomto nebi jako spálené oči bohů, kteří kdysi shlíželi na tento svět, ale dávno se odvrátili. Jejich světlo nevede k naději – jen k hlubší temnotě, k věčné noci, která nikdy neodpouští.

Pod touto oblohou se rozprostírá nekonečné moře krve. Jeho rudé vlny se líně převalují, pomalé jako dech umírajícího, jeho vůně je těžká, železitá, pronikající do plic jako šeptaná kletba. Z jeho hlubin vyvěrají řeky krve, které se proplétají černou krajinou jako žíly tohoto umírajícího světa. Jejich tok je klidný, ale nikdy neutichající – věčný tok zmaru, který nemá počátek ani konec. A tam, kde se tyto řeky propadají do temných hlubin, vodopády pukají z útesů jako trhliny v samotném bytí, rozstřikující rudé kapky na skály, které nikdy nepohltí nic jiného než krev.

Na těchto skálách, ostrých jako zlomené dýky, se tyčí paláce z černého obsidiánu, jejich věže připomínají kostelní zvony, které nikdy nezazní, a jejich gotická architektura se zvedá k nebi, jako kdyby se snažila prorazit těžkou oponu věčnosti. Tenká okna, orámovaná mramorovými tesáky, září temným světlem – světlem, které nepochází z ohně, ale z něčeho hlubšího, ze stínů, které se nikdy nepřestanou hýbat. Kolem těchto sídel se kroutí krvavé révy, jejichž trny nejsou jen ostré, ale žíznivé, a které svými dlouhými šlahouny objímají stěny jako hroby milenců, kteří se nikdy neodloučí.

Obsidia, srdce říše, je město tichých kroků a zamlklých úsměvů. Uličky z černého mramoru vedou mezi viktoriánskými lampami, jejichž světlo je bledé jako smrt sama. Po těchto cestách kráčejí postavy v dlouhých kabátech a šatech, jejich bělostná pleť kontrastuje s rudým třpytem jejich očí. Z dálky se nese zvuk vran a havranů, jejichž křídla se třpytí jako popel vyhaslých hvězd. A nad hlavami těch, kteří zde bloudí, se nesou netopýři s rudými zorničkami, jejich tichý let je posledním výdechem mrtvých, kteří se nechtějí nechat zapomenout.

Ale tam, kde končí město, kde se stíny prodlužují a světlo umírá, se rozprostírají nekonečné hřbitovy Obsidiayue. Zde hroby nejsou jen místem odpočinku – jsou věčnými vězeními, jejich mramorové desky popsané jmény, která nikdo nevysloví, aby je neprobudil. Mezi nimi se tyčí sochy andělů bez očí, jejich ruce natažené v prosbě, která nikdy nebude vyslyšena. A tam, kde se vítr ztrácí ve vlastních ozvěnách, mezi náhrobky se vznášejí červené lampiony s černým plamenem. Jejich rudé hedvábí se pohupuje ve větru, ale jejich plameny se nikdy netřesou – hoří jako hladové duše, které nikdy nenajdou klid.

Tento hřbitov není jen místem mrtvých – je zrcadlem minulosti, které nikdy nepraskne, nikdy nevybledne. Každá černá růže, která zde roste, v sobě drží vzpomínku na lásku, která byla ztracena, a každý nádech, který zde padne, je těžký jako polibek smrti.

Obsidiayue tě spoutá – ne řetězy, ale samotnou svou existencí. Je to říše, která tě přijme, ale nikdy tě nepropustí. Každý, kdo sem vstoupí, je navždy její součástí. Každá slza, každá kapka krve, každý šepot v temnotě se stane součástí tohoto věčného, gotického, krvavého snu, který se nikdy nerozplyne.

Nysvallis - Pět království rozdělených mořem

Nysvallis – Pět království rozdělených mořem

Nysvallis je říše, kde se temná magie prolíná s historií a osudy jejích obyvatel. Pět království, oddělených nevyzpytatelnými moři, si uchovává své vlastní zákony, tradice a tajemství.

Pět království Nysvallisu

Vensoria – Přístavní království oceánských tajemství

Tajemné gotické království, jehož existence je neodlučně spjata s mořem. Černé útesy, mlhou zahalené přístavy a rozpadající se majáky šeptají příběhy dávných mořských bohů a bytostí, které nikdy neměly vystoupit na souš.
• Rod Morvain: Vládnoucí dynastie věří, že jejich krev je spjata s oceánem a že moře k nim promlouvá.

Arvellon – Království stínů, magie a zapomenutých tajemství

Země, kde mlha dusí ulice a katedrály rezonují ozvěnami dávných kultů. Arvellon balancuje mezi vznešeností a dekadencí, civilizací a nočními můrami.
• Rod Coghard: Starobylá šlechtická linie s ozvěnami temné minulosti.
• Historie: Před 600 lety zde zuřila válka mezi lidmi a magickými bytostmi, jejíž stopy stále straší v samotné podstatě země.

Eldoria – Kulturní a obchodní centrum říše

Království učenosti, alchymie a největších tržišť Nysvallisu. Obyvatelé nevlastní magii, spoléhají však na vědění a precizní mechaniku.
• Rod Luthair: Vládne s rozvahou a strategickou diplomacií.
• Styl: Gotická viktoriánská architektura, vysoké sloupy, klenuté mosty, starobylé knihovny.

Durnholde – Království ledu, meče a pýchy

Drsná země věčného soumraku, kde magie je přísně zakázána. Krajina je pokrytá ledovými řekami a temnými lesy, zatímco obyvatelé žijí pod přísnou rukou zákona.
• Rod Braegon: Vládnoucí rod nemilosrdně trestá každé porušení pravidel.
• Architektura: Města z temného kamene a kovu vytvářejí atmosféru strachu a neustálé hrozby.

Hei Lian Guo – Země Černého Lotosu

Skryté ostrovní království zahalené věčným soumrakem. Mlhy se převalují mezi gotickými věžemi a pagodami, zatímco stříbřité řeky ukrývají neznámé bytosti.
• Rod Lian: Vládnou sourozenci Lian Hei a Lian Xue, jejichž jména jsou šeptána s úctou i strachem.
• Zvláštnosti: Stromy s hedvábnými plátky, kamenné tunely osvětlené modrými ohni, tichá města s podivnou přítomností, která sleduje každý pohyb.

Obyvatelé Nysvallisu

• Lidé a alchymisté – Obchodní centra, alchymie, mechanika, strategická sídla u řek a úrodných plání.
• Čarodějnice a mágové – Temné lesy, ruiny, rituály a experimenty s přírodní a starověkou magií.
• Elfové a víly – Magické lesy, harmonie s přírodou, víly žijící v květinových zahradách a u řek.
• Trpaslíci – Podzemní města, mistři kovářství a stavitelství, těžba kovů a drahokamů.
• Mořské panny – Podmořská království, ovládání oceánských proudů a vodní magie.
• Nekromanti – Hřbitovy a temné ruiny, komunikace s duchy, přivolávání temných sil.

• Nemetari – Duchové stromů schopní měnit podobu mezi humanoidní a stromovou formou. Léčí přírodu a propojují lesní síť.

• Silvaeon – Ochránce Nemetari a rovnováhy přírody, ovládá sílu lesa a jeho magii.

• Aisvion – Magické bytosti zrozené z duší květin, schopné přeměny mezi květinovou a lidskou podobou. Každá Aisvion nese esenci určité rostliny a ovládá síly přírody, včetně růstu, kvetení a léčivých schopností. Jejich vzhled se mění podle ročních období, oči odrážejí symboliku květin. Existují v souladu s cykly přírody. Chrání je a vede Sihivane, jejich spojnice mezi světem květin a smrtelníky.

• Aethelis – Starobylé bytosti spojené s přírodní magií, tajemné a elegantní.

Svět Vaelien

Svět Vaelien

Hmotná sféra

Nysvallis je rozmanitý svět, ve kterém žijí různé rasy a bytosti, každá s vlastními tradicemi, magií a oblastmi. Tento svět je rozdělen na oblasti, které jsou ovládány různými elementy a magickými silami, přičemž každá rasa našla své místo v souladu s těmito přírodními silami.